Bystré 2:1 Janov

20.10.2017

Beránek - Wejda V., Šváb (K), Pirkl, Zvěřina L. - Novotný V., Heger, Boháček, Kramář - Bureš, Wejda M.


Je to tady, před námi jsou parlamentní volby. Straničtí pohlaváři napříč politickým spektrem nás přesvědčují o své pravdě a zároveň zvracejí žluč na lídry ostatní. Ten ti slíbí poctivé jednání, ten ti garantuje vyšší mzdu, ten ti zlepší lékařskou péči, onen zase zvedne důchod. Někdo ti dá koblihu, někdo ti zazpívá, jiný ti zase zavtipkuje. Je tu předěl čtyřletého období a politik by ti najednou klidně i připálil cigaretku, kartáčem umyl záda nebo skočil do sámošky pro ovoce. Hesla se na nás valí ze všech stran, není z toho úniku a až do soboty, než padne poslední obálka do poslední urny, ani nebude. Ještě dřív, než půjdeme rozhodovat o budoucnosti naší země a osudu nás všech, pojďme se na chvíli odreagovat něčím, co je mimo jakékoliv politické handrkování a připomeňme si poslední zápas, který jsme odehráli venku v Bystrém.

Je ale otázka, jestli to bude příjemné vzpomínání. No, asi moc ne, my totiž prohráli a domů odjeli se svěšenými hlavami. Přišlo to, co prostě dřív nebo později přijít muselo. Stejně jako hada nejde na staré Nokii hrát donekonečna, ani my jsme nemohli vyhrávat a sbírat body věčně.

Přitom vstup do utkání jsme měli paradoxně výborný. Jindy máme se začátky problémy, ale tentokrát jsme rovnou skórovali. Akci z dílny Míry Wejdy jsme proměnili v gólovou radost, když se náš robustní šuter, svého času prý nejnadanější útočník v okrese, obtočil okolo obránce na samotném kraji velkého vápna. Přesně z úrovně brankové čáry přihrál chytře pod sebe a já pak splnil povinnost, když jsem z první nakopl balón mimo dosah brankáře. Šestá minuta - 0:1.

Domácímu strážci brány bych s dovolením věnoval odstaveček. Je totiž starý jako Metuzalém, ale na brankové čáře je pořád obdivuhodně mrštný. Pěkně ukazuje, že věk je jenom číslo a ve skutečnosti je člověku tolik, na kolik se cítí. Většině spoluhráčů a protihráčů by přitom mohl být tátou.

Ochozy fandily, své zastoupení měly v pěkných počtech oba týmy. Někdy ale i rejpaly, což je takové české fotbalové dědictví. Rozhodčí se však nenechal vyvést z míry, ani když musel řešit pozoruhodnou situaci u jedné lajny. Nakopnutý míč byl asi ještě ve hřišti, ale tak vysoko, že dostal nafackováno od větvoví přilehlých stromů. Míč rozhodčího to pojistil a hrálo se dál.

Do poločasu jsme mohli vést i rozdílem dvou branek, jenže štěstěna je vrtkavá, což se projevilo při hraniční situaci po akci Vojty Hegera. Zpoza vápna natáhl ke střele, jež byla obráncem ztečována a jež brankař jen vyrazil. Vyrazil ji ale přímo mně do kroku, takže jsem míč s chutí uklidil do sítě. Jenže lajnový rozhodčí zvedl praporek k signalizaci ofsajdu a z radosti nakonec sešlo. Jestli to postavení mimo hru bylo, nebo ne, to je otázka - stav se každopádně nezměnil.

Míč jsem do sítě sice kopnul, ale gól jsem nedal. Rozumíte tomu, ne? To je něco na ten způsob, jako když Ringo Čech nad archem drží v ruce tužku, ale Antichartu nepodepisuje.

Do druhého poločasu jsme šli s nasazením, za které by nás, pokud bychom byli reprezentanti, trio Karoch & Čapoun & Zelenka s důraznou grimasou pochválilo, i když je to samozřejmostí, ale to nestačilo. Srovnání stavu přišlo v 57. minutě poté, co jsme zaspali a nechali jednoho z útočníků trestuhodně volně zaútočit. Jeho střela nesla gólové parametry, s čímž si Ondra Beránek nedovedl poradit. V první půlce předvedl jeden skvělý zákrok, kdy nás od inkasování zachránil, teď už to ale nebylo možné. 1:1.

Zápas začínal pořádně gradovat, jelikož my, jako neporažení lídři, nechtěli ztratit a domácí si zcela jistě dělali zálusk na náš v tomhle období drahocenný skalp. Misky vah byly v rovnováze a příští minuty měly ukázat, kdo dá ten kýžený gól navrch. My jsme měli pár slibných útoků, zejména od pravé lajny, protože Míra Wejda, Honza Boháček nebo Vláďa Novotný dokázali kolikrát frnknout svým strážcům, ale k přímému ohrožení domácí svatyně jsme to potom nedotáhli. Soupeř měl kupříkladu zase jednu technickou střelu, která jen hodně těsně minula tyčku, takže srdíčka nám nebušila jen díky běžeckému a soubojovému vypětí.

Rozhodla 76. minuta a naše druhé potrestané zaváhání. Střelec vítězného gólu dostal prostor dorazit si po brejku předchozí střelu, což se mu přízemním pokusem povedlo, protože ani Ondra, ani jiný dobíhající obránce mu v tom nestihl zabránit. 2:1.

Bystré tedy otočilo nepříznivě načatý zápas a po Morašicích je druhým nezvaným hostem, který si uloupil perník z naší chaloupky. Šanci napravit škodu ve střeše budeme mít tuto sobotu na domácím poli. Od tří hodin po poledni se utkáme proti Hradci nad Svitavou.