Cerekvice 0:2 Janov

09.05.2018

Beránek - Šváb (K), Zvěřina, Vašínka (Kramář), Pirkl - Chroust (Boháček), Heger, Knap, Novotný (Háněl) - Wejda (Kubíček), Bureš (Jirásek)


Zápas na ostří nože se odehrál v obci nad Loučnou, kdy vzhledem k vlastním hrdostem obou klubů šlo o více než jen o šest bodů. Kvalita mužstev se měla prověřit na veliké pláni tamního sportoviště a také za účasti ostrého dotírání slunečních paprsků.

Protože šlo o atraktivní setkání prvního s druhým, areál lemovaly docela četné zástupy diváků. Může nás těšit, že Janováci nenechali svůj manšaft bojovat samotný, ale do Cerekvice dorazilo podobně lidí jako na některý z domácích zápasů. Žaneta Zvěřinová je synonymem věrnosti.

Sebevědomé domácí ani nenapadlo před lídrem tabulky chodit po špičkách. Hned od začátku bušili do vrat, byli odhodlaní vyhrát jako málokdo, s kým jsme se v téhle sezóně od loňského léta střeli. První minuty tedy patřily jim a my jsme mohli mluvit o náklonnosti štěstěny, když jsme nejen první poločas ustáli bez obdrženého gólu.

V první půli nám, z pohledu Ondry Beránka, zazvonila levá tyčka. Prudká střela tehdy z kopačky domácího fotbalisty úspěšně našla cestu skrz hráčskou zeď, stav však naštěstí zůstal bezbrankový. To samé platilo i po situaci, kdy se nikým nehlídaný hlavičkář snažil poslat svůj tým do vedení odněkud z penalty. A že se nám ulevilo.

Zhruba v polovině prvního poločasu byla hráčům dopřána krátká pauza na občerstvení. Jak vysoko se držela rtuť teploměru, si můžete představit z následujícího obrázku. Pánové na hráčské lavici se nestyděli ukázat své postavy na odiv okolí sejmutím zbytečné vrstvy oblečení.

Příliš velkým soustem se kombinace velikého hřiště, běhavého tempa hry a vedra stala pro Jakuba Chrousta. Sám si proto řekl o střídání po odehrání půlhodiny hry, kterému trenéři vyhověli.

Tenhle tah už ale byl tak trochu plánovaný a se záložníkovým přáním to akorát rezonovalo. Tonda Zvěřina se totiž rozhodl pro manévry lehce připomínající tah Karla Brücknera na Euru 2004 v památném zápase proti Nizozemsku. Když to nebylo ono, ještě v prvním poločase se míchalo sestavou. Po Honzovi Boháčkovi, jenž naskočil právě za Kubu, šel brzo na plac ještě další žolík, a sice Patrik Háněl. Patrik, jehož motto je, že kérku je nutné pořádně ukazovat, když byla tak drahá, přišel na hřiště ve 36. minutě. (To jsem zvědavý, co mi jako protislužbu za takovéhle zviditelnění nabídne.)

Ještě dříve se ale odehrála klíčová akce zápasu. Ve 34. minutě jsme vstřelili rozdílový gól na 0:1! Patrik Bureš z pravé strany hřiště připravil přesnou přihrávkou do středu komfortní únikovou pozici pro Vojtu Hegera. Vojtěch se s tím nemazal, zabral a pak v pravý moment prostřelil vybíhajícího brankaře přízemním pokusem mezi nohy. Vedoucí branka měla pochopitelně za následek gejzíry radosti na hřišti i na lavičce.

Byla to akce z kategorie "za pět dvanáct", protože minuty předtím se zdálo, že Cerekvice nás tlačí pořád víc, a že spíš jejich gól visí ve vzduchu.

Z Janova přijelo opravdu dost lidu. Tady můžeme vidět ty, jejichž obličeje patří do komunity našeho fotbalu stejně samozřejmě jako sůl do jídla.

Zadní řadu naší partičky dirigoval ze stoperské pozice Lukáš Zvěřina. Nesmlouvavý jedinec, který si v zimních měsících prošel bolestivými trablemi s ramenním pletencem, dal až překvapivě rychle zapomenout na jakákoliv tělesná omezení. Na jaře na něm vůbec není znát, že někdy dřív na ledu před domovem tak ošklivě upadl.

Jeho partnery v zadní řadě byli Pája Pirkl, Lukáš Šváb a konečně Ondra Vašínka. Poslednímu jmenovanému se bohužel nevyhnulo zranění v dolní části těla, takže scénu musel opustit jako kulhající Ondřej.

Záložní řada sestávala z předsezónního balíčku na posilněnou v podobě Vojty Hegera a Vládi Novotného. Vojta nejenže skóroval, ale mimochodem taky předvedl, jak čistý je jeho charakter, když se přiznal k teči znamenající roh proti nám. Nelibě to však nesl Láďa Knap, který jinak v utkání vyplňoval střed hřiště, takže si celkem zaběhal. Dále pak na různých pozicích různě operovali Kuba Chroust, Patrik Háněl, Honza Boháček a já.

Pokud se jedná o útok, tak tam byly a jsou posazeny základní stavební kameny gólové věže čítající už 66 pater - Patrik Bureš a Míra Wejda. I když zedník Míra sám vystavěl zatím jenom jedno patro (trefil se ve 2. kole proti Jarkám), ve hře směrem dopředu je nepostradatelný. Jako tradičně odvedl penzum černé práce ve prospěch týmového blaha a v 73. minutě střídal. Jen to tentokrát bylo zaviněno nevybíravým zákrokem spáchaným na jeho nohu, takže odchod to byl nedobrovolný. Podle všeho zafungovala karma, protože on v prvním poločase bez rukaviček vypnul Romana Pražáka.

Míru nahradil čerstvý Jířa Kubíček, který tak na hranici ofsajdu doplnil Burše. Posledním hráčem, který do utkání ještě zasáhl, byl Fanda Jirásek. Na Dana Prudila a Marka Hájka tentokrát nevyšlo.

Čím více jsme odčerpávali z časové dotace zápasu, tím více nervózním se dějství stávalo. Domácí nutně potřebovali vyrovnat, my jsme v žádném případě nemohli jen bránit těsné vedení a spoléhat se na umění Bekyho - byť zachytal nadstandardně. Emoce stoupaly, rozdmýchat je dopomohl i Láďa Knap, který za žlutou kartu diskutabilně přerušil nebezpečně vypadající útok Cerekvice.

Ještě víc nám ale zatrnulo, když se Lukáš Zvěřina snažil odkopnout míč z hloubi našeho vápna. Trochu to vypadalo, jako kdyby právě vystoupil z centrifugy a nevěděl, kde je jaká světová strana. Jít to místo těsně nad břevno těsně pod břevno, Ondra Beránek by byl absolutně bez šance.

Když už jsem u toho břevna, Vojta Heger ho jednou trefil. Dokonce přímo kopem z rohu, nicméně nic víc než odraz pryč z toho nebylo. Jedovatě se v druhé půli střelecky připomněl i Patrik Háněl, leč také bezúspěšně. Největší příležitost zvýšit měl Patrik Bureš. S chutí proběhl obranným valem a povedlo se mu vyřadit ze hry i gólmana. Ovšem když měl zprava zpoza vápna zasadit rozhodující úder, netrefil v běhu tak, jak by měl a chtěl.

A tak přišla 84. minuta. Odkop Ondry Beránka si vpravo našel Jirku Kubíčka, jenž vyhrál zásadní hlavičkový souboj. Míč si to po něm nasměřoval k Honzovi Boháčkovi, který ještě více do středu posunul mně, jakožto dalšímu nabíhajícímu hráči v pořadí. Dostal jsem se tak s míčem na noze nějakých pětadvacet, spíš dvacet metrů před zařízení. Protože jsem naskočil z lavice a nebyl rozehraný, na souboj jeden na jednoho jsem si nevěřil. Takže mi přišlo rozumnější natáhnout z dálky...

(pokračování v napínavé situaci po reklamě)



...a učinil tak. Střela vyslaná levým nártem se rozhodně vznesla do vzduchu a neohroženě doletěla až do levého koutu branky. Až když protnula volný prostor mezi brankovou čárou a břevnem v akorátní výšce, až teprve pak trajektorii míče zkřížily příliš pozdě plachtící nejprve brankařovy rukavice. Pak paže, hlava, tělo, nohy a nakonec i kopačky. Než gólman dopadl na zem, už bylo jasné, že tohle je To, na co jsme čekali. Ale ne Kingovo děsivé To, strach ale naše To, co je na konci našeho důležitého zápasu, euforie, spontánnost, úleva, endorfiny, zadostiučinění...

Od osmi let hraju fotbal a jednou jsem se chtěl dožít toho, že po tom nejdůležitějším gólu, který na mě, bez tušení kde a kdy, čeká, budu moct sundat dres a slavit se spoluhráči bez něj. A tak jsem ho najednou za běhu strhnul, zahodil a skočil Zvěrkovi do náruče. Že jsem se pak doslechl, jak na dálku přes šíři hřiště byly vidět jenom běžící kraťasy a vlasy, to je mi fakt volný. 0:2, nazdar.

Ani závěrečný tlak domácích už nic nezměnil, s konečným hvizdem jsme zpečetili tu tolik důležitou výhru. I když jsme pohledem neutrálního diváka nejspíš nebyli tím, kdo druhého přehrál, vyhráli jsme zcela jistě na efektivitu v zakončení. A každý článek týmu odjezdil naplno to, co měl. Dali jsme dohromady pevný celek, který nic nemohlo zlomit. Ten den prostě ne. Za odměnu jsme si zakřičeli vítězný pokřik přímo na místě činu, ne až v kabinách jako jindy.

Jestliže v bermudském trojúhelníku se ztrácí letadla a lodě, jestliže v českopolitickém trojúhelníku ANO, ČSSD a KSČM se ztrácí čas, peníze a krok s Evropou, pak v cerekvickém obdélníku mezi čtyřmi praporky se ztratily vlastně poslední šance na titul pro našeho kvalitního soupeře. Touto výhrou jsme se dostali do pozice, kdy nám do zisku poháru stačí uhrát čtyři body v sedmi zápasech. Byli bychom opravdu troubové, kdybychom, po přihlédnutí k průběhu soutěže, takový počet do půlky června nezískali.