Dlouhá Loučka 2:5 Janov

02.11.2017

Beránek - Vašínka, Šváb (K), Heger, Zvěřina L. - Háněl, Knap (Novotný V.), Bureš, Kramář (Prudil)- Boháček (Wejda V.), Wejda M. (Jirásek)


V tomhle zápase bylo šancí jako hrdinů na hřbitově, a tak hokejový výsledek 2:5 nebyl pro nikoho, kdo se místo pasivního čekání na článek raději sám do Loučky vydal, žádným překvapením. A to ještě oba týmy dost slibných příležitostí zahodily.

Tamní velké hřiště nabádá k volnější, otevřenější hře už od pohledu z parkoviště, což se nám v praxi samozřejmě potvrdilo. Na vlhkém trávníku jsme podali vcelku disciplinovaný výkon, který nám vynesl tři cenné body z venku.

Nějaký čas jsme se se soupeřem navzájem oťukávali, než se začaly dít věci, které jsem výše naznačil a které níže trochu víc přiblížím. Tak pojďme na to.

Ačkoliv v síťovkách skončilo dohromady sedm banánů, žádný z nich tam nesklouzl v celé první třetině zápasu. První opravdu vážné ohrožení něčí brány se uskutečnilo v minutě 29. a postarali se o to domácí - s nechtěným přispěním našeho zadáka Lukáše Švába. Během už dávno rozehraného utkání Maxa snad ještě přemítal nad tím, jaké jméno dá svému synovi, když jako poslední na stoperu přišel o balón a dal šanci útočníkovi našlápnout k úniku. Ještě štěstí, že kapitán svoje zaváhání napravil aspoň tím, že i za cenu faulu a žluté karty nebezpečně se vyvíjející brejk zastavil. Následující přímák z hranice vápna domácí poslali do kytek, a celou situaci jsme tak velkoryse, částečně z úcty k vyšší hodnosti, hodili za hlavu.

Pak přišla 34. minuta, která pro nás znamenala radost i úlevu v jednom v podobě prvního gólu. Zaznamenal ho Vojta Heger, kluk z kopce, kde sníh zůstává vždy o něco déle. Vojtěch si u střídaček narazil s Mírou Wejdou a pak se sebevědomě pustil plnou parou vpřed. Ve vápně na něj sice čekal obránce, ale ukázalo se, že to nebyl žádný větší problém. Šup míč na levačku a nechytatelně zakončit - to byl jeho recept, jenž znamenal vedení. 0:1.

Chviličku nato jsme se trefili podruhé. Míra Wejda si získal respekt uvnitř vápna, načež křižně zprava vyslal něco mezi střelou a přihrávkou. Zleva jsem to včas zmerčil, a protože mě nikdo pořádně nehlídal, bylo mi potěšením plácnout do míče přímo před prázdnou brankou. 0:2.

Abychom si to snad neudělali příliš jednoduché, tak jsme během hry svolili k pár dramatičtějším momentům. Jeden z nich se stal ve 38. minutě. Nejenže se domácí dostali do víc než slibné šance, ale navrch ji i proměnili, což z jejich pohledu znamenalo oživující kontaktní gól na 1:2. Vysoký balón bez zásahu přeletěl náš obranný val přímo do běhu soupeře, takže ten za odměnu dostal víceméně samostatný nájezd na Ondru Beránka. Oslovený hráč zachoval chladnou hlavu a naši jedničku, které se konec dosavadní neprůstřelnosti odpočítával už jen holými sekundami, pohotově obstřelil.

Důležité pak bylo, že jsme neznervózněli a zůstali u stejné herní šablony. A to i po výměně stran, když jsme museli udělat změny v sestavě ze zdravotních důvodů. Poločas byl tak akorát pro koleno Ládi Knapa, tudíž se na jeho místo posunul Patrik Háněl. Vláďa Novotný převzal Patrikovu předchozí roli pravého záložníka. Dál se do hry postupně dostali i Fanda Jirásek, Dan Prudil a Vlasta Wejda.

Naše herní převaha se opět přetavila v branku během 59. minuty. Tehdy zafungovala chemie mezi Patrikem Burešem a Vojtou Hegerem. První jmenovaný připravil pozici pro druhého, jenž zrychlil krok vstříc druhému zásahu odpoledne. Vojta svůj nájezd zkušeně, s očima nahoře, uklidil do levého koutu branky. 1:3.

Kdo se v dnešním zápase gólově neprosadil, to byl Honza Boháček. Zejména v ložence, kterou v druhé půli měl, se ukázalo, že si svůj kolt omylem nabil slepými. Po zápase to komentoval tak, že naznačil jednou - a brankař nic, naznačil podruhé - a brankář nic...až z šance nebylo - nic.

Tuším, že to bylo za stavu 1:3, když mohli znovu skórovat i domácí. Tou poslední nepřekonanou překážkou na cestě za snížením ale byl náš Ondra, kterému zakončení z protiútoku uvízlo možná až lehce kuriózně pod nohama.

Po 70. minutě už jsme hráli téměř v klídku, protože jsme náskok zvýšili na rozdíl tří branek. Honza Boháček zahrál volný přímý kop tak přesně, že jeho centr zkřížil trajektorii s mohutným lidským tělesem ve výskoku Ondry Vašínky. Jeho hlavička byla dost razantní i přesná na to, aby gólman neměl šanci zasáhnout. Gejzír Ondrovy radosti, když se potom zvednul ze země, nabyl neobvyklých rozměrů.

Říká se, že s jídlem roste chuť, což jsme potvrdili o osm minut později. Honza Boháček si všiml mého náběhu od levé strany a včas, tak aby to nebyl ofsajd, mě vyslal zkusit štěstí. V rychlosti akce jsem dal na první myšlenku a někde před vápnem v běhu vystřelil. Během letu míče jsem setrvačností přepadl na znak a už v lehu si všiml, jak se meruna zavěšuje do levého růžku, mimo dosah plachtícího brankaře. Pěkný to pohled, 1:5.

Ono těch akcí podobného formátu bylo v našem provedení vícero, jenže ty hraniční nejednou zastavil praporek pomezního sudího. Řekl bych, že třeba náběh Lukáše Zvěřiny byl v souladu s pravidly, ale to už vzal hvizd i čas a nemá cenu si hrát na "kdyby". To jen tak na okraj.

Za zmínku stojí i fenomén Kung Fu Fandy, který si znovu ukrojil svůj kus koláče pozornosti. Fanda Jirásek střídal v 75. minutě a žlutou kartu za faul dostal __ v minutě 87. Jestli si na prázdné místo doplníte "už", nebo "až", to nechám na vašem úsudku.

Závěrečný gól zápasu si připsala Loučka, která tak kosmeticky upravila na 2:5. Byla to moc hezká trefa z volného přímého kopu, která nesla parametry střely zcela nekompromisní.

Díky plnému počtu bodů už máme jistý status podzimního půlmistra! Tak jsme moc rádi, že se dílo daří a všichni jsme zvědaví, jak s nebývalou výchozí pozicí naložíme po zimní přestávce. Ještě nás ale čeká poslední domácí zápas, a sice tuto sobotu od 13:30 proti nováčkovi z Radiměře.

Nestyďte se přijít podívat.