Hradec nad Svitavou 1:6 Janov

05.08.2018

Beránek - Prudil, Zvěřina, Šváb (K), Pirkl - Novotný, Knap (Hájek), Kramář (Chroust) - Jirásek (Kubíček), Wejda (Bureš), Boháček


K sepsání tohoto článku jsem se dostal ještě později než Jiří Krampol k pointě svého vtipu, což věru není zrovna lichotivá vizitka. Snad mi ctěný čtenář mé zatmění odpustí. Postavím se k věci čelem a nebudu toto novinářské ztroskotání svádět jen na plný diář. Pravdou je, že kdyby mi někdo daroval knihu o tom, jak se zbavit prokrastinace, nejspíš bych si ji odložil na jindy...

Z mlžného oparu vzpomínek na zápas z kraje června se pokusím vylovit pár smysluplných vět, které by pokud možno pravdivě vykreslily události 24. kola, jež se v Hradci nad Svitavou odehrály.

Vstup do utkání jsme měli znamenitý. Běžela teprve šestá minuta, když si Míra Wejda udělal dobrý den z obránců při levé lajně hřiště a předložil více než zajímavou nabídku Honzovi Boháčkovi do malého vápna. Útočník jeho zkušeností neměl žádné potíže s dopravením míče do soupeřovy sítě, aby zklamal nejen vyšachovaného brankáře.

Kory Wejda ráno vstával evidentně správnou nohou, neboť ten den byl jednoduše při chuti. Ve 25. minutě si svým šikovným průnikem vysloužil pokutový kop a sám ho bezpečně proměnil - po levé ruce doleva nahoru. Penalty v jeho podání jsou vždy symbolem jistoty i razance. Ovšem s tím dodatkem, že víc než v zápasech, kdy je kope vzácně, se takhle projevuje spíš na trénincích a sedmiboji.

Do konce poločasu se dokázal prosadit ještě Vláďa Novotný, aby zvýšil na uklidňujících 0:3. Z akce, na jejímž konci stál, si už ale po tolika týdnech nepamatuju zhola nic. A nebudu se ani mučit tím, abych z paměti vydoloval jakýsi nejistý útržek, protože to si dřív začneme u táboráku zpívat písničky Vlasty Horvátha, než bych si na něco vzpomněl. Jsem majitelem jenom té informace, že to bylo ve 38. minutě.

Zdánlivý mladší bratr Lewise Hamiltona se radoval i po výměně stran, v 66. minutě. Vláďa totiž zakončoval akci, jejíž kostrou byl křižný pas Patrika Bureše na zadní tyčku. Třiadvacetiletý záložník si připsal svůj druhý gól odpoledne a zároveň sesadil domácí šance na body do roviny pouhé teorie.

Tím spíš, že o čtyři minuty později se gólu dočkal i střídající Mára Hájek, který do odkryté brány uklidil předchozí střelecký pokus Patrika Bureše. A aby toho nebylo málo, de facto hned potom se druhým, krásným gólem do vinglu blýskl Honza Boháček. Volný přímý kop v jeho podání byl něco jako kuchařka pro pokročilé, protože ukázal přesně to, co je v takové situaci potřeba - ideální techniku, směr, výšku i razanci. Zkrátka parádní kousek bez umělých sladidel. Kopy přes zeď jsou, zdá se, jeho oblíbeným zákuskem. 0:6.

Na závěr ale můžeme mluvit i o škodě v podobě jediné hradecké branky, kterou jsme inkasovali v úplně posledních vteřinách hry. Korekce stavu na konečných 1:6 znamenala slabý škraloup na pestrém brankovém koktejlu, který jsme si v tomto venkovním zápase namíchali. Jinak jsme prokázali, že papírová role favorita nás nijak nesvázala a potvrdili jsme ji zaslouženým vítězstvím.