Janov 1:0 Městečko Trnávka

11.05.2018

Beránek - Šváb (K), (Prudil), Zvěřina, Vašínka, Pirkl - Novotný, Heger, Knap, Kramář (Wejda) - Bureš, Boháček


Netradičně v úterý jsme si doplnili rest, který nám vznikl kvůli psímu březnovému počasí. Symbolicky v Den vítězství jsme si připsali to své další fotbalové v rámci dohrávky 14. kola.

Nejen Dana Prudila přijela podpořit rodinka. S pěkným počasím je poslední dobou v areálu vidět dost dětí. Mezi nimi třeba můžeme hledat i budoucí opory na zeleném trávníku, až sem později ty současné dorazí leda na zelený Božkov.

Po víkendovém úspěchu v Cerekvici jsme nemohli mít jiný cíl, než naplno bodovat i proti, při vší úctě, slabšímu Městečku Trnávce. Tím spíš, že na podzim jsme ho porazili 0:5 a v tabulce se špičkami dotýká dna.

První poločas jsme víceméně kontrolovali hru. Hodně jsme byli na míči a postupně jsme se dostávali i do šancí. Mně se hned zkraje dostalo nabídky otevřít skóre ze zadní tyče volejem po dlouhém centru, ale brankář byl na čáře perfektně připravený. To se dá říct o celém jeho počínání v tomhle zápase. Docela jsme si na něm vylámali zuby a Trnávku držel celý zápas nad vodou. I když několik šancí jsme si zazdili vlastní neschopností trefit cílený prostor mezi třemi tyčemi.

Do základní sestavy se vrátil Honza Boháček. Kromě příjemných starostí ohledně střílení nebo připravování gólů na hřišti ho v brzké budoucnosti čekají ještě příjemnější starosti s připravováním svatby. Na dovolené v Africe totiž poklekl před svou vyvolenou.

I klubový klobáskář Ondra "McBůček" Tměj během zápasu odběhl od udírny a s podivem přihlížel na to, jaké trable jsme v koncovce prožívali.

Určitě jsme nehráli zle, jenom veškerým akcím v prvním poločase chyběla pointa. Skoro pořád jsme byli na území soupeře, ale ten si své bezpečí hlídal svědomitě. Snažili jsme se vlísat zleva zprava, ale žádné námluvy nebyly na defloraci soupeřovy brankové prostory dostatečně působivé.

Těsně před výměnou stran se nám zranil kapitán Lukáš Šváb. Během hlavičkového souboje si rozrazil obočí, takže po první pomoci za lajnou odcestoval do nemocnice, kde si za devadesát korun koupil šest stehů. Na následující fotce ho můžete zahlédnout v pozadí, ještě před odjezdem s poněkud nasáklým obvazem.

Tohle je vaše hřiště, vaše zem! To sou Thermopyly, neprojdou!

Igor Kožený

Ve druhé půli měl velikou šanci Vláďa Novotný. Skvěle reagující brankář mu ale gólovou radost zarazil. Vláďovi pak nezbylo než podrbat se za ušima.

Přece jsme se ale potřebné branky dočkali. Zpoza vápna se hezky trefil náš nejpilnější střelec Patrik Bureš. Na jeho přízemní střelu byla hostující jednička konečně krátká, načež jsme se ujali vedení 1:0. Všem se nám ulevilo, protože už bylo opravdu záhodno ztrestat jedenáctku protivníka, abychom se dostali do pohody.

Mimochodem Patrik vstřelil svůj poslední mladistvý gól před dovršením třicítky. To je v životě fotbalisty milník. Po překročení této mety ho dříve či později dožene pomalejší regenerace, krok, reakce a v neposlední řadě metabolismus. Třeba Jaromír Jágr, když dozrál, zjistil, že už nemůže před zápasy svačit bábovku s colou. A tak jsem zvědav, do kdy si Patníček bude moct dovolit před zápasem vstávat ve tři ráno, poctivě pracovat, pak si dát burger s dvojitýma hranama, dva párky v rohlíku a ještě... jako před Cerekvicí, kde pak stejně lítal. To nechápala celá posádka naší dodávky.

Mezi fanoušky panovala jako vždycky dobrá nálada. Na vesnickém fotbalu je fakt super, že se lidi můžou o víkendu v klidu sejít a poklábosit.

Patrik měl velikou šanci přidat i druhý gól, jenže v luxusní pozici přestřelil.

Na Míru Wejdu je spadeno. Není těžké to vyčíst z několika posledních zápasů, kdy se často svíjí na zemi. Je to ale tvrdý chlap, a když chce umět rozdat, musí umět i přijmout.

Když jsme konečně podruhé rozvlnili síť, branka nám nebyla uznána pro ofsajd. Když Vojta Heger bez větších problémů obehrál svého soka napravo a potom přihrál na zakončovatele do prázdné Vláďu Novotného, asistent vystřelil praporek nad hlavu.

Ne vždy byli všichni přítomní s výroky sudího zcela ztotožněni. Starej Kubas tady snad měl i pocit, že zrovna špatně viděl.

Konec utkání rozhodně nebyl bez nervů. Trnávce tam z některých akcí mohlo něco spadnout a nikdo by se zrovna dvakrát nedivil. Trochu jsme si koledovali. To by bylo nanejvýš kruté, protože jsme měli dost šancí na to, abychom z utkání udělali jasnou záležitost už dávno. Do kabin jsme se proto odebrali s hořkosladkými pocity. Ani jsme na hřišti neskákali a v kabině neřvali.

Každopádně jsme zase o krok blíž ke zvednutí poháru, a to je hlavní zpráva tohoto sumáře. I za předpokladu, že Cerekvice příští kolo vyhraje, nám stačí uhrát už jen jeden jediný bod - a k jeho získání jsme nažhaveni doběla. Jsme krok od zvýraznění se tučným písmem do jednačtyřicetileté kroniky janovské kopané a už zítra ho můžeme udělat! Poslední krok prý ale podle známého pořekadla bývá nejtěžší, a jestli chcete být svědky toho, jak obstojíme, rozhodně přijďte dolů na hřiště.

Začínáme už dopoledne, výkop utkání proti Linharticím nastane v 10:00 hod.