Janov 2:0 Březová nad Svitavou

16.10.2016

Sestava: Beránek - Johan, Šváb (K), Jireček, Zvěřina L. - Boháček (Čapek), Zvěřina A., Bureš, Kramář (Ing. arch. Jirásko) - Wejda M. (Kubíček), Knap (Wejda V.)

Desáté kolo okresního kolotoče se z našeho hlediska uskutečnilo v domácím, listím lehce "zaprášeném" areálu. Na regionální poměry nebývale důstojně, totiž autobusem, dorazil tým z Březové nad Svitavou, se kterým jsme se na podzim měli střetnout už podruhé. Před pár týdny jsme u něj na hřišti pod jednou z hlavních železničních tepen republiky nastoupili v rámci poháru a vítězstvím na penalty si zajistili účast v jarní fázi soutěže.

Zatímco se někteří příznivci ještě trousili ke svým místům v hledišti, na hřišti se už odehrávala spousta zajímavých věcí. Ponejprv zahrozili hosté, když div že neskórovali hned ze své první vážnější akce. Naštěstí nakonec pálili slepými, takže to na stav utkání nemělo vliv. Ostrými už však zaútočil náš mnoholetý kapitán Lukáš Šváb poté, co se vydal prozkoumat bílá místa stoperských map na pravém křídle. Zakončil sice lehce, zato však s golfovou přesností a my se po zapadnutí míče ke vzdálenější tyči mohli začít těšit z rychlého vedení.

Jakoby tím však soupeři našli o to větší motivaci a na oplátku chtěli dobýt bránu naši. Hned dvakrát během prvního poločasu se míč dostal do kontaktu s břevnem, když jsme trestuhodně dovolili střelcům zakončovat. Zároveň ale platí, že šance jsme si vytvářeli i my, jen se je nedařilo kvalitně dokončovat. Nezapomenutelný novácký sporťák Pavel Poulíček by dějství komentoval snad nějak takhle: "Akce Janova jsou efektivnější, byť bez gólového efektu." Hodně lidí říká, že rozhodně ode mne se čekal gól, když jsem se snažil překopnout vybíhajícího brankáře. Jenže já nejsem Zlatan Ibrahimovič, abych zády k bráně mimo vápno z první nakopl míč kolosálním lobem přímo do sítě. Ale ta důvěra mě samozřejmě potěšila a slibuju, že na trénincích se téhle disciplíně budu věnovat pečlivěji než kdy dřív. Mimochodem švédština díky charismatickému Ibrahimovičovi získala do slovníku nový výraz "zlataner", což ve volném překladu znamená "dominantní počínání s nebývalou lehkostí".

V útoku míče pokrývali a spoluhráče vybízeli Láďa Knap no a taky Míra Wejda, jehož hlavním palivem v posledních dnech jsou evidentně vyplavující se endorfiny z poznání nového ženského objektu formující jeho libido. I když jsme ze hry měli víc než soupeř, snahu jsme zkrátka nedokázali přetavit v úspěch. Ovšem pokusu Ládi z hloubi vápna vůbec nechybělo moc. Poločas nás tedy zastihl při nejtěsnějším možném vedení.

Po výměně stran se ve slušném tempu pokračovalo - možná i proto, abychom nevychladli z provozní teploty v nesmlouvavém podzimním počasí. Jen Tomáš Jireček se za hranici anaerobního prahu nedostal ani jednou, jelikož temné zkušenosti z minulosti ho pronásledují natolik, že už před zápasem se jakéhokoliv razantního "vybíhání ven" zřekl.

S postupem času se začalo přiostřovat, takže ani nebylo velkým překvapením, že se nám dostalo šance kopat přímák z nějakých osmnácti metrů od branky. I když to bylo hezky zprava pro leváka, exekuci jsem, znaje Patrikovu kopací techniku a oblíbenost takových standardek, soudně přenechal právě jemu. "Já to trefim," stihl mi ještě prozradit a pak už jsem jenom sledoval, kterak si to balón míří přímo do bližší šibenice jako pozlacené jablko k noze nejbohatšího uchazeče o ruku princezny Angelíny. Tak se stalo v 63. minutě.

Snažili jsme se přidat nějakou pojistku, která by znamenala spadnutí kurzu na naše vítězství na hodnotu 1.00, ale ani jednou jsme slibný útok nedotáhli do šťastného konce. Namátkou vyberu nájezd Honzy Boháčka, jenž trefil jen vyběhnutého gólmana nebo únik fotbalového veterána a tanečního premianta v jedné osobě Tondy Zvěřiny, který dopadl víceméně obdobně. Hosté se o možnost (herně) zdramatizovat zápas připravili deset minut před koncem, jeden z jejich hráčů byl totiž předčasně poslán do sprch. Hlavnímu sudímu to sice chvilku trvalo, ale po pečlivém "brainstormingu" si správně uvědomil, že onomu hráči udělil žlutou kartu už podruhé. Pak si ještě cosi zapisoval do poznámek a strávil u toho snad tolik času jako já nad tímhle článkem, nicméně proti gustu žádný dišputát.

Zápas jsme se ctí dotáhli do vítězného konce, což znamená, že tři body zůstaly pěkně v teple vyhřáté klubovny, kde proběhla první etapa následných oslav. Fanouškům děkujeme za podporu i čas. Příští týden nás čeká podle všeho těžký zápas proti "béčku" Dolního Újezda na jeho hřišti. Výkop je naplánovaný na 15:30 hod.