Janov 2:1 Bystré

02.06.2018

Beránek - Šváb (K), Zvěřina, Vašínka, Pirkl - Chroust (Kramář), Heger, Knap, Novotný (Hájek) - Boháček, Wejda (Kubíček)


Sotva jsme se po Novém roce otočili a už se blíží konec sezóny - pro nás tentokrát tolik úspěšné. Ještě ale není všem dnům konec a dříve, než budeme podtrhávat účet, zbývá nám odehrát několik utkání. Jedním z nich bylo střetnutí proti Bystrému, jemuž jsme byli dlužni dosud jedinou porážku z podzimu.

Pomyslné mistrovské samolepky nám sice drží na čelech, ale chceme si zachovat soustředění a ostražitost až do posledního hvizdu. Stejně jako ve starozápadních saloonech nebylo dobré sedět zády ke dveřím, tak i my zůstáváme před ostřím nožů a rychlostí kulek okresních borců ve střehu čelem ke vchodu, s prsty na koltech. Jestliže v říjnu nás tento soupeř poslal postřelené na pár dní na lůžko, pro odvetu jsme se poučili a tasili dříve.

Zápas se odehrál ve vysokém tempu. Oba týmy na nic nečekaly, takže se hrál docela běhavý fotbal. Před domácí kulisou jsme se chtěli předvést v nejlepším možném světle a hlavně jsme vítěznou trofej, jejíž předání bylo naplánováno po skončení hry, chtěli převzít s domácí neporazitelností v zádech, s náladou vítěznou, nepochybovačnou, opojnou.

Byli jsme to tedy my, kdo dal důležitý první gól. Na něj jsme navíc stihli navázat ještě do poločasové přestávky, což nám dalo prozatímní klid na kopačky. Ve 20. minutě se křižnou střelou prosadil Vojta Heger, čímž dal první ránu. První ránu - to jediné, co by zajímalo kapitána Harrise z Lassardovy Policejní akademie, kdyby se vyptával na tenhle souboj. O tu druhou se kličkou brankaři a přímým zásahem pod břevno postaral Honza Boháček, když se počítala minuta 38. Stav 2:0 byl odměnou za nasazení.

Zdánlivě vydlážděná cesta za dalším vítězstvím však postupně přešla v nezpevněnou šotolinu po výměně stran. Druhou půlku hrací doby jsme prohráli, Bystré kontrovalo v 66. minutě a dostalo nás do obav o výsledek. S nastalou situací jsme se ovšem dokázali vypořádat, takže v poslední půlhodině hry už se s číslicemi na tabuli nad kvelbem nehýbalo. Utkání jsme dovedli do zdárného konce, takže jsme fanouškům mohli zatleskat s úsměvy na rtech.

Jak jsem už nakousl, bezprostředně po zápase jsme převzali vytouženou trofej. Zástupce z řad zastřešovatelů naší soutěže k nám směroval několik pěkných slov, než kapitánovi Lukášovi předal diplom a pohár pro vítěze okresního přeboru 2017/2018. Meteorologové hlásí, že jsme letos ohledně počasí čtyřicet dní napřed, tak my se teď přiznáváme, že to máme na svědomí a bereme to na sebe. My jsme letos totiž pět kol napřed (jistí vítězové od 21. kola), takže jsme si červen udělali už v květnu.

S dalšími hodinami přišly chvíle užívání si oslav z dosaženého úspěchu - jakpak by ne. Veselí střídalo pohodu, byť už to nebylo tak spontánní, jako před čtrnácti dny, když všechny dojmy byly čerstvé. Osud veškerých řízků, koláčků, klobás i piva byl zpečetěn, pilo se i přímo z poháru. Jak se později oddělilo zrno od plev, Chroustovič zavelel, jelo se pro strojek. Do hodiny měl nový letní sestřih nejen on (bez překvapení, to už nikoho ze židle nenadzvedne), ale pozor - i kluci Záleští. A to si zaslouží přinejmenším mírné uznání za odvahu.

Do konce ročníku nám zbývá nastoupit do tří utkání. Ta sezóna po sezóně je vlastně ještě docela dlouhá, když se nad tím teď zamýšlím. Pořád je ve hře devět bodů, které nám zatím neříkají pane. Jak si je ochočíme, záleží jen a jen na nás. První z trojlístku utkání odškrtneme už dnes v Hradci nad Svitavou proti týmu, který jsme na podzim zdolali stejným poměrem gólů jako soupeře v případě zde popisovaném.