Janov 2:1 Hradec nad Svitavou

31.10.2017

Beránek - Pirkl, Vašínka, Šváb (K), Zvěřina L. - Prudil (Háněl), Heger, Boháček, Novotný (Kramář) - Wejda M. (Jirásek), Hájek (Bureš)


V rámci jedenáctého kola jsme doma přivítali celek z Hradce nad Svitavou. Byl to zápas s poměrně nervydrásající koncovkou, během které jsme naštěstí měli poslední slovo my. Musíme si ale přiznat, že naše hra samotná by měřítka instruktážního videa pro začínající fotbalisty asi nesnesla.

Úvodní část zápasu jsme přitom shledali jako povedenou, poněvadž jsme dali první branku. Největší zásluhu na ní mají dva hráči, kterým role instinktivních gólových zabijáků ani není příliš vlastní. Jde o Marka Hájka a Pavla Pirkla. Mára, který tentokrát nastoupil v základu a v útoku zdařile splnil roli tiché vody, jenž břehy mele, po rychlém zpracování míče vystřelil odněkud z hranice brankoviště. Tuhle střelu uvnitř vápna tečoval právě Pája Pirkl a od jeho kopačky se míč odporoučel až do sítě. 1:0.

Vedli jsme tedy, ovšem klid, pohodu, rozvahu a přesnost byste v našich řadách hledali s obtížemi. Nějak nám to prostě netáhlo. Ten tým, který z kraje sezóny šlapal s lehkostí, jakoby tentokrát těžce drtil velký převodník proti větru do mírného kopce. Navíc deset minut po výměně stran šel soupeř po vyloučení za dvě žluté do desíti lidí, ale nijak zvlášť nám tahle skutečnost nepřidala. Pořád to bylo takové...no, všelijaké.

Hosté se i v oslabení dokázali nakrátko vzbouřit osudu, což demonstruje vyrovnávací gól v osmdesáté minutě. Ondra Vašínka nadhodnotil svoje fotbalové schopnosti a po ztrátě míče na nás zatlačila útočná síla, které jsme nebyli s to úspěšně čelit. Tohle inkasování na nás ale mělo stejný účinek jako do obličeje kýblem vrhnutá studená voda. Vzchopili jsme se, na závěr zápasu jsme ještě našli chuť vyhrát a skóre přeci jen strhli na svoji stranu. Čtyři minutky před vypršením řádné hrací doby se do šance z pravé strany prokousal Honza Boháček a s jistou dávkou štěstí, protože jeho křižná střela byla tečována, k radosti nás všech rozvlnil síť za brankařovými zády. 2:1.

Za pět minut dvanáct jsme tak zachránili dva body, o které bychom zejména doma přišli hodně neradi. Co jsme ztratili na fotbalové kráse, to jsme nahradili vůlí dojít si pro výhru i přes skřípání ve vzájemné souhře. A to je to, co dělá tým týmem.