Janov 2:1 Opatov

29.04.2018

Beránek - Šváb (K), Zvěřina, Vašínka (Kramář), Pirkl - Chroust (Háněl), Heger (Jirásek), Knap, Novotný (Boháček) - Bureš, Wejda (Kubíček)


Říká se - čím starší, tím lepší.

To sice platí pro dobré víno nebo Hanu Vagnerovou, ale určitě ne pro moje zápasové články z hlediska rychlosti informačního servisu, který si doba žádá. Už třetí reportáž v řadě přidávám s více než týdenním zpožděním, za což se těm, kteří s nedočkavostí kontrolují tyhle webové stránky častěji než internetové bankovnictví, hluboce omlouvám.

Tolik formální stránka věci, nyní už bych se rád krátce ohlédl za dějstvím 18. kola soutěže. Zápas jsme odehráli na hřišti, které den předtím nalajnoval Láďa Knap, a zajímavým způsobem tak ukázal, že pokud jde o umělecké cítění či grafickou představivost - co člověk, to originál. Některé lajny připomínající slimáčí slizové cestičky mezi záhony sice vypadaly zajímavě, ale troufnu si tvrdit, že ctihodný Pythagoras by s ním na skleničku nešel.

Před samotným začátkem ještě Míra Wejda na poslední chvíli zjistil, že mu chybí část povinné výbavy fotbalisty. Díky včasnému osvícení tak případnému prohřešku proti pravidlům předešel.


Roli štítového záložníka v tomto utkání zastával Vojta Heger, který jako nadstavbu ke svému počínání přidal vítězný gól na 2:1.

Lukáš Šváb se i na podzimu své kariéry stále musí učit novým věcem. Poslední dobou je jeho místo v sestavě nejen na tradiční pozici stopera, ale také na místě pravého beka. Jako tentokrát. Myslím, že mu takové rozbíjení stereotypu svědčí.

Zcela objektivně zahrál velmi povedený zápas Míra Wejda. To je útočník, který umí připravit spoustu místa i šancí pro své spoluhráče. V důrazu při soubojích tělo na tělo patří rozhodně mezi nejsilnější v okrese. Tady můžeme vidět jednu z jeho akcí vedených po pravé straně.

Po jednozápasové odmlce se do základní sestavy vrátil Ondřej Vašínka. Hlavičkové souboje jsou jeho doménou, kterou si pravidelně zjednává respekt útočníků.

To Vláďa Novotný je opačný pól magnetu. Je to muší váha a jeho hra obsahuje prvky špílmachrovství se silným vlivem sálové kopané.

Vedení v zápase jsme se ujali dost časně. Běžela 7. minuta hry, když Láďa Knap rozehrával volný přímý kop z větší vzdálenosti. Jeho nabídku do ohně netečoval žádný z hráčů, a to nejspíš zaskočilo i brankáře. Láďův míč proto doplachtil až do pravého koutu svatyně a my mohli propuknout v jásot. 1:0.

Kuba Chroust si svojí dlouhodobou poctivostí vysloužil místo v zahajovací jedenáctce. Tonda Zvěřina ho zaúkoloval na pravé záloze a nutno říct, že poločas řádně odmakal.

Pája Pirkl se na jaře stal stabilní součástí obranné řady. Když hraje Zvěrka na stoperu, levá lajna je právě Pavlovým prostorem.

Patrik Bureš se tentokrát neprosadil, byť mu hladové sliny před kořistí tekly jako vždycky.

Autor vedoucí branky, středopolař, kameník, mládežnický trenér a grafik bez budoucnosti Láďa Knap.

Kory těsně předtím, než přes Čerta poslal únikovou přihrávku.

Patrik pálil několikrát. Z běhu, z otočky, z různých pozic a jednou z nouze dokonce i levačkou! To se mi ale žel bohu zachytit nepovedlo, obrázek by určitě aspiroval na Czech Press Photo.

Z vedení jsme se těšili do 34. minuty, než Opatov srovnal krok. Poločasový stav 1:1 byl pozvánkou s otazníkem pro druhou půli.

Mírův pozdrav slunci.

O vítězství jsme rozhodli nedlouho po výměně stran. V 52. minutě se Patrik Háněl probil po pravé straně k centru a jeho ztečovaná příhra se nakonec dostala k Vojtěchu Hegerovi. Obounohý hráč levačkou zavěsil pod břevno, čímž strhl vedení zpět na naši stranu a my už o něj nepřišli.

Zápas skončil nejtěsnějším možným náskokem, 2:1. Získali jsme další výhru a tři body. No, proč je ale občas nálada v kabině týmu s jedinou sezónní porážkou a suverénním vedením v tabulce taková, jako když vám při bouřce vypnou proud, na to se sám sebe ptám. Naštěstí to ale opadá hned potom, co z nás opadnou dresy do tašky uprostřed podlahy a ve sprše špína s potem do odtoku.

Další střetnutí nás čekalo zase doma a přijela rezerva Poličky.