Janov 2:2 Opatovec

27.03.2016

Beránek - Zvěřina L., Johan, Šváb, Pirkl - Kramář, Hájek (65' Kubíček), Radimecký, Wejda V. (57' Novotný) - Bureš, Knap

Po řadě dlouhých zimních týdnů a měsíců se letošní Velikonoce nesou ve znamení prvního soutěžního zápasu v novém kalendářním roce. Na domácí půdě jsme o Bílé sobotě přivítali doposud nejlepší tým tabulky z Opatovce.

Úvod zápasu nás nezastihl v nějaké dobré herní pohodě. Dobrých deset patnáct minut jsme se spíše hledali a snažili se přijít na to, jak co nejrychleji tahat nohy z pomyslného medu na velmi měkkém hřišti. V 6. minutě se sice Lukáš Zvěřina odhodlal k pokusu otestování bdělosti brankáře, ale míč nakonec vyslal mimo areál ve stylu těch nejlepších sběratelů homerunů v americké Major League Baseball. Bez respektu hrající Opatovec to pochopitelně nevystrašilo a připravil si pro nás nejen pár zavánějících centrů, ale i jednu střelu těsně mimo svatyni. My se tedy ozvali až v minutě 15., když o sobě dal poprvé vědět Patrik Bureš. Z pravého rohu si navedl míč dovnitř vápna a střelou trefil spojnici břevna a tyče opatoveckému brankáři propůjčené brány. Dle hesla "každý chvilku tahá pilku" se v následující pětiminutovce iniciativy opět ujali soupeři. Naštěstí žádný z jejich pokusů v naší síti neskončil, protože buď neměly správný směr, nebo je Ondra Beránek zneškodnil. Ve 24. minutě všechny lidi překvapil Marek Hájek. Muž s pověstí fotbalového gentlemana chytil soupeře za dres a nepustil, načež se v ruce hlavního sudího pochopitelně objevila karta.

První půlhodinovku, která se jinak nesla ve znamení neúspěšných pokusů, zakončila trefa do černého od Martina Radimeckého. To se stalo tak: centr do hloubi vápna se dostal k Patriku Burešovi, který křižnou střelou orazítkoval levou tyčku, na odražený míč hbitě zareagoval právě Martin a jeho přízemní pokus si našel cestu až za brankovou čáru. 1:0.

Velmi dobrou příležitost ke srovnání mělo mužstvo Opatovce ve 39. minutě poté, co se jim povedlo najít mezeru v naší obraně. Tváří v tvář Ondrovi ale útočník šanci dokonale spálil. Více už jsme však nedovolili a obecně vzato jsme do kabiny odcházeli s pocitem postupně se zlepšujícího herního projevu.

Do druhé pětačtyřicetiminutovky jsme vkročili tou správnou nohou. Tedy volný přímý kop z 53. minuty s autorstvím Lukáše Zvěřiny ještě skončil v propadlišti dějin, ale o dvě minutky později už jsme mohli radostí zvedat ruce nad hlavy. Láďa Knap připravil pozici pro svého nejlepšího zaměstnance Patrika Bureše, který se v zakončení nezmýlil a zvýšil na 2:0.

V následujících minutách trenér Honza Benko vycítil, že přišel čas k oživení hry nějakým čerstvým hráčem. Vlasta Wejda sklidil potlesk z ochozů a uvolnil místo pro Filipa Novotného. V 60. minutě hosté dostali šanci rozehrávat volný přímý kop z docela nebezpečného místa. Nutno říct, že na poměry okresu s ním naložili nevídaně povedeně. Ondra Beránek ani při své nadprůměrné tělesné výšce neměl šanci do levého růžku letící míč vytěsnit. 2:1.

Pro poslední třetinu hrací doby Marka Hájka nahradil Jirka Kubíček. Vůbec druhá půlka druhého poločasu nabídla ostřejší náplň. Emoce v obou týmech i na stráni se vyplavovaly ven, protože šlo o hodně - hrálo se vlastně o šest bodů. Hlavní arbitr začal z kapsy tahat karty poněkud častěji, no a jeden z neukázněných hostů si zblízka prohlédl i tu červené barvy. V 80. minutě se nám dostalo možnosti rozehrávat další z několika rohových kopů. V blízkosti praporku se sešlo kamenické duo Bureš - Knap a rozhodlo se, že obranu překvapí nečekaným signálem. Láďa rozehrál jemným posunutím míče do hřiště, přičemž očekával, že Patrik se bolónu bleskurychle ujme, navede si ho do palebné pozice a zakončí. Kdyby Patrik nestál zády k praporku, možná by to i vyšlo. Pánové tak překvapili hlavně nás a aby soupeř nešel do případného rychlého přečíslení, míčechtivého hráče Láďa zabrzdil tak trochu ragbyovým způsobem.

V 84. minutě došlo ke konečnému řešení výsledkové otázky. I přes to, že byl soupeř o muže chudší, dokázal prolomit naši obranu a srovnal krok na finálních 2:2. V posledních minutách se oba týmy ještě pokusily strhnout výhru na svou stranu, nicméně žádný z gólmanů už další kapitulaci nepřipustil.

Vzhledem k průběžnému vedení o dvě branky je remíza možná mírným zklamáním. Zvláště pak některé neproměněné šance ještě u kdekoho nemusely přebolet. Takový Patrik si při větší píli mohl zapsat hattrick a nikdo by se nedivil. Důležité ale je, že jsme rivala z čela tabulky dokázali udržet na dostřel a zatím je vše stále poměrně otevřené. Příští víkend svůj zápas odehrajeme zase doma a tentokrát vyzveme Morašice. Na podzim jsme od nich odvezli jeden bod, shodou okolností také za remízu 2:2.

Fanouškům děkujeme za přízeň.

PS: Na článku mají podíl i Filip Novotný a Ing. arch. Jirásko, kteří mně v průběhu hry ochotně dělali poznámky.