Janov 3:1 Linhartice

18.05.2018

Beránek (K) - Prudil (Kramář), Zvěřina, Vašínka, Pirkl - Boháček (Háněl), Heger, Knap, Novotný (Chroust) - Bureš (Kubíček), Wejda (Hájek)


Den D přišel.

Po dlouhých týdnech a měsících dobrodružství na křivolaké přeborní cestě jsme se dostali na práh historického úspěchu pro náš klub. Stanuli jsme před branou vítězství v okresní soutěži a před námi zbýval už jen jediný otazník. Zda budeme schopni přetavit roli nejžhavějšího kandidáta na titul v mistrovský status tím posledním, mocným úderem. A tento otazník jsme pod občasným dohledem bzučícího dronu přepsali ve vykřičník!

Byť nám k odzátkování šampusu stačil bod za plichtu - a v málo očekávaném případě ztráty Cerekvice vlastně i prohra -, všichni bez výjimky jsme chtěli zpečetit první místo domácí výhrou. S tímhle jsme do dopoledního zápasu proti Linharticím nastupovali. Bylo to nastavené zrcadlo celému jaru, protože jsme si na trojbodové víkendy vesměs zvykli, a i proti soupeři, jenž nás v minulých sezónách párkrát umně krotil, nám to už přišlo jako obyčej. Když jste na vlně, jde všechno snáz.

Hrálo se za letního počasí, a tak bylo záhodno předcházet úžehu. První osvěžení jsme si proto vybrali v 18. minutě. Láďa Knap rozehrával roh, který jsme zkusili vyřešit stylem nepřehledného seskupení hráčů v malém vápně. Míč, kroutící se k zadní tyčce, si našel vyskakující Honza Boháček, který hlavou zdánlivě hladce otevřel skóre.

Na odskok dvou zásahů jsme se dostali po minutě 39., která patřila pěkné akci Vojty Hegera. V souboji na vlastní půlce získal míč a po levé straně hřiště ho rychle potáhnul. Když už se mu branka nezdála býti velká jako krabička cigaret, jak se jevila z místa začátku akce, ale nabyla v jeho očích dost velkých rozměrů, vystřelil. Že se pokus ujal, už víte z první věty odstavce. A kdo mu jako první blahopřál, taky není zrovna dvakrát těžká hádanka Libušky Šafránkové.

Vojta s Vláďou jsou dvojka nerozlučná. Jsou něco jako Bud Spencer a Terence Hill, Berdych a Štěpánek, Butch Cassidy a Sundance Kid, Uhlíř a Svěrák, Topolánek a Dalík nebo Izer a Dobrodinský ve fotbalovém podání. Jsou naši dva imigranti, které jsme do vsi přijali podle kvót předsedy Pavla Záleského staršího a nelitujeme. Dál k Angele Merkelové je nepustíme.

Ve druhém poločase jsme obměnili kádr, který vybudoval tak slibný náskok. Dolů šli krajní záložníci Honza Boháček s Vláďou Novotným, hned po taktické poradě za zavřenými dveřmi je nahradili metrákový pořízek Kuba Chroust s rychlonohým Patrikem Hánělem. Patrikovi se tentokrát kopačky nerozvazovaly, na což za plotem v některém z minulých zápasů kysele upozorňoval jeho táta. Že prý ho to provází od žáčků... Tentokrát však byly uzle na jeho obuvi pevné jako psí hovínka po kvalitních granulích. V průběhu hry Jirka Kubíček nahradil oslavence Patrika Bureše, který si, ač moc chtěl, narozeninový gól nedal. Dále místo Míry Wejdy naskočil Mára Hájek a místo Daníka Prudila já. Výměna prcek za prcka v obraně se odehrála bez narušení linie Zvěřina - Vašínka - Pirkl.

Zajímavé věci se udály v krátkém rozmezí dvou minut, mezi 66. a 68.

Nejprve jsme my zase zvýšili vedení. Jířa Kubíček na vápně podržel míč, otočil se - a to se prosím pěkně rýmovalo s náběhem Vojty Hegera z druhé strany. Dobíhající obránce Vojtu sice přinutil k účasti v souboji, ale během něj: do toho kopl a nějak to procedil, dokutálelo se to tam - cituju samotného autora branky. 3:0. Ovšem krátce nato Linhartice odpověděly taky svým příspěvkem. Dvakrát ze strany na stranu přenesenou akcí a přesnou střelou na vzdálenější tyčku korigovaly stav na 3:1.

Slabší období vygradovalo proti nám odpískanou penaltou. Hostující sportovec poměrně ostře odcentroval do pokutového území, ve výšce zákeřně takové, že se mi v obranné pozici míč od kyčle odrazil do loktu. Hlavní sudí neváhal a hned s píšťalkou v ústech ukázal na penaltový puntík. Někteří jazykové sice tvrdí, že když si hráč nastřelí ruku sám, tak se napíská, ale v zájmu fotbalu věřme, že sudí je dostatečně sečtělý muž a situaci vyřešil správně. Byl o tom přesvědčený a nepomohlo by nám ani sebevědomě plynulé vyhrožování paragrafy. Co je však mnohem pozitivnější než moje topornost při bránění, je následné blýsknutí se Ondry Beránka na brankové čáře. Dlouhán, protentokrát s kapitánskou páskou na paži, vystihl exekutorův úmysl a pádem na levou ruku zabránil kontaktnímu gólu! Ani okamžitá dorážka dobíhajícího linhartičana totiž nestála za moc, skončila vysoko nad.

A za nezměněného stavu 3:1 se taky dohrálo.

A to je výsledek, který nám zaručuje titul okresního přeborníka! Už máme takový náskok, že druhý nás nemůže dohnat. Už jsme našli svoje Eldorado, už jsme tam, už jsme mistři! Tyhle tři body, to je jako když si Míla nebo Pája Záleští v hospodě sundají brýle - to je hotovo, konečná, vymalováno, už není cesty zpátky, Rubikon byl překročen.

První fáze oslav se přirozeně odehrála hned se závěrečným hvizdem zápasu, kdy na naší střídačce bouchly láhve šampaňského. Oblékli jsme si trička s potiskem "MISTŘI!!!" a pod gejzírky nápoje typického pro podobné příležitosti je hned smáčeli. Na znamení nedobytého území jsme si zařvali i poděkovali fanouškům za přízeň. V kabině jsme si připálili doutníky, aby se každý z nás na chvíli stal proklatě charismatickým mužem na vrcholu sportovně-společenského žebříčku. Trenérskému duu Tonda Zvěřina & Jirka Klejch jsme dali hobla tak, že jejich těla lítala nahoru a dolu jako jejich tep během zápasů a našel si je i chrstnutý obsah kýble naplněného v umývárně.

Poté, co jsme polkli mistrovské Tmějské klobiny, kdesi v meziřečí padl návrh na královskou jízdu po Janově. Nastalou otázku, na čem to provedeme, jsme vyřešili záhy, když svou kamenickou dodávku s otevřenou korbou nabídl Láďa Knap. A někdo řízeníschopný, kdo nepožil, se našel taky. Skákající vůz se zařazenou jedničkou nebo dvojkou vesnici projel od hřiště přes dolní konec, transformátor, Kamennou stranu až k otočce pod benzínkou a přes hospodu zpátky. Cestou jsme doma vypustili Jirku Klejcha, který toho měl evidentně dost, a na Rychtě jsme si udělali pit stop pro dotankování paliva. Basu, naloženou u kabin, jsme v tak hojném počtu totiž vybrali dřív než Harry s Marvem pokladnu v Duncanově hračkářství. Přísun dalšího piva obstaral sympatickým gestem Tonda Zvěřina, který začal od baru ven k povozu nosit čerstvě namotané půllitry. I když na Staromák v devadesátém osmém přišlo své díky vyslovit více hlav, než kolik bychom jich napočítali u krajnice my, skandování jsme si užili dosyta, lidé nás zdravili s potěšením i gratulací v úsměvech.

Tolik zatím z veselí, které ještě není u konce. To mi věřte.

Příští týden hrajeme venkovní utkání v Jevíčku. Zcela bez tlaku.