Janov 3:1 Morašice

15.04.2018

Beránek - Zvěřina, Šváb (K), Heger, Pirkl - Háněl (Prudil), Knap, Novotný (Chroust)- Bureš, Wejda (Kubíček), Boháček (Vašínka)


V sobotu 7. dubna jsme se letos poprvé představili na domácím hřišti, v rámci šestnáctého kola nás čekala konfrontace s Morašicemi. Protože jaro už konečně přemohlo zimu, každý jeden z nás je nabitý vnitřní energií a chce svůj sluníčkem lechtaný elán vypustit do okolí, v kabině se sešlo tolik uchazečů o místo v sestavě, že nebylo dost dresů pro všechny. Z kola ven jsem proto šel já, abych mohl zápas nafotit pro generace současné i příští, a ještě Fanda Jirásek, který v této sezóně musel skousnout už druhou takovou nepříjemnou zkušenost. Protože tenhle zápis píšu se zpožděním, vězte, že Fandovy chvilky na piedestalu okresních soutěží ale měly přijít hned o týden později na venkovním zápase v Křenově. K tomu ale až příště, teď se věnujme zápasu proti Morašicím.

Před výkopem jsme na chvíli odsunuli myšlenky na hru stranou před věcí, která dalece přesahuje volnočasové aktivity, pracovní problémy i jiné záležitosti nás všech, a minutou ticha jsme uctili památku naší věrné fanynky Lenky Zvěřinové, která už tady s námi bohužel nemůže být. V kruhu jsme zavzpomínali a pak už se pustili do další honby za body.

Jakkoli se to může zdát bláznivé, po pětadvaceti minutách jsme vedli rozdílem tří branek. Kdo se v naší fotbalové komunitě pohybuje pravidelně, tak ví, jak vyrovnané a zpravidla gólově skromné naše vzájemné zápasy jsou. Třeba Patrik Bureš mi už v týdnu říkal, ať na web rovnou pověsím titulek "Janov - Morašice - 1:1 ", ale skutečnost v sobotu byla zcela jiná. Sám Patrik se v 7. minutě postaral o otevírací branku. Bohužel jsem ji neviděl, protože v moment "M" jsem se zrovna skláněl k nohám pro pivo, tak vám ji nemůžu popsat.

Co mi ale neuniklo, byla krásná trefa Honzy Boháčka z volného přímého kopu v 16. minutě. To si náš útočník připravil míč a na znamení rozhodčího vystřihl přes zeď přesnou trefu pod břevno u bližší tyčky. Brankař si sice na míč sáhnul, jeho šance na odvrácení gólu však byly slaboučké. Z Honzovy oslavy pak bylo vidět, že jeho "měřiče radosti maj vpravo rysky" - jak zní v jednom kousku Vypsané fiXy. (Kdo mi správně řekne ve kterém, získá možná věcnou cenu.)

Třetí gól jsme přidali v minutě 24. a na konci akce stál Vláďa Novotný, který zblízka dorážel předchozí vyraženou střelu. Všechny naše góly jsme tak vtěsnali do nějakých sedmnácti minut. To byla teda zajímavá první třetina utkání a zcela jistě to bylo něco, co nikdo z nás nečekal. Takhle rychlý náskok proti Morašicím byl podobně matoucí jako nápis "MAT" na prosklených dveřích, což se projevilo popřestávkovým čelním nárazem.

Soupeř poznal, že jsme v zásobníku měli jenom tyhle tři ostré náboje - do devadesáté minuty už jsme stříleli jenom slepými -, takže aktivity týmů se ve druhém poločase poněkud otočily. Byli to hosté, kteří se více zdržovali na polovině toho druhého, my jsme se stáhli a hráli bez úvodní lehkosti.

V 50. minutě jsme inkasovali, a protože si tu situaci po týdnu už nepamatuju a Ondra Beránek už spí, zasurfoval jsem na webové stránky hostů a bez svolení autora si dovoluji citovat jeho pohled na věc: "V 50. minutě prodloužil Holomek Tmějův aut do vápna a po několika odrazech snížil se štěstím patičkou Klement. To mělo zřejmě za následek mírné 'připosrání' domácích a nám se otevřel dostatek možností jak upravit počet branek na naší straně."

Morašicím to skutečně dalo šanci na zdramatizování rozdělování bodů v zápase, ovšem další šance nevyužily. A to ani tu, kterou jsme jim nabídli po chycení malé domů.

Dva poločasy, to byl den a noc, rub a líc, slunce a déšť, radost a skleslost, výplatnice a složenka, bílá a černá, Schengen a ostnatý drát, Beneš a Gottwald, svatba a rozvod, pátek a pondělí, ano a ne. My jsme ze střetu vyšli vítězně, protože jsme byli o poznání efektivnější v zakončení, takže s radostí píšeme další tři body. Situace v tabulce tak vypadá zase hezčeji a svou roli půlmistra zvládáme lépe, než třeba celek ze Štruncových sadů v nejvyšší soutěži. Budeme-li takhle pokračovat ale není žádná samozřejmost, zůstáváme nohama na zemi. Do června je pořád ještě dost daleko.

Na další domácí setkání se budeme těšit v sobotu 21. dubna. A soupeř? Opatov.