Janov 3:2 Rohozná

30.04.2017

Beránek - Prudil, Jireček (Vašinka), Pirkl, Zvěřina L. - Háněl, Šváb (K), Knap, Kramář (Wejda M.), Bureš (Kubíček), Boháček


"Tento způsob jara zdá se mi poněkud nešťastným."

Těmito slovy by Vladislav Vančura, autor Rozmarného léta, mohl začít novelu, kdyby v dnešní době psal příběh zasazený do ročního období, jež tomu prázdninovému předchází. V posledních dnech si příroda léčí svoje mindráky tím, že kromě chladna nebo deště na nás seslala dokonce i sníh. Následkem toho jsme zápas proti Rohozné odehráli na hřišti, které bylo vodou nasáklé jako levná šunka ze supermarketu.

V první půli se vše odehrávalo podle papírových předpokladů. Víceméně ve všech herních činnostech jsme soupeře, jenž má bodů jako šafránu, výrazně převyšovali. Propracovávali jsme se do šancí různých velikostí a nejednu z nich jsme přetavili v gólové potěšení.

Skóre jsme otevřeli v 16. minutě, když jsem se po rohovém kopu nacházel ve správný čas na správném místě a s míčem u nohy se před brankovou čárou ocitl úplně nehlídaný. Mile překvapený až zaskočený jsem svou povinnost splnil a přemístil balón tam, kam patří. Druhý gól padl o šest minut později krátce poté, co se do kulatého objektu opřel Pája Pirkl. Palebnou pozici si podle svého vlastního vkusu připravil na hranici velkého vápna. Přízemní rána byla nad brankářovy síly, takže jsme si všichni mohli jít plácnout podruhé. Dvacetiminutovku ne až tak očekávaných střelců završil ve 35. minutě Lukáš Šváb. Z postavení zády k bráně Maxa vytěžil maximum, když se v rychlosti otočil do pohodlnější pozice a s přispěním lehké obráncovy teče zvýšil na už zajímavých 3:0.

Kromě těchhle úspěchů ale máme na svědomí i několik spálených loženek. Dobu, kdy hráči Rohozné nevěděli, kde jim hlavy stojí, jsme nezužitkovali k ještě výraznějšímu náskoku, což v budoucnu mělo sehrát ještě významnou roli, ačkoliv by si před záměnou stran jen málokdo dokázal představit sebemenší komplikace.

Po přestávce na hřiště přišli hráči se stejnými dresy s janovským znakem na prsou, ale byl to, k překvapení všech přítomných, jiný tým. Ve druhém poločase se vytratila naše převaha, jistota, lehkost, bezstarostnost, radost ze života, naše dominance. První potrestání za vlažné pojetí hry přišlo v 53. minutě. Rohozenský centr z křídelního prostoru našel svého adresáta a dotyčný šuter dokázal balón dopravit na další místo určení za Ondru Beránka. 3:1.

Tahle skutečnost nás sice moc nepotěšila, ale o tom, že tři body držíme ve svých rukou, se zatím nedalo nijak zvlášť pochybovat. Situace, ze které jsme inkasovali o dalších dvacet minut později, už ale připomínala rozezvučení červeného majáku v hasičské zbrojnici. Rohozná se dotáhla na manko jednoho gólu a byl nejvyšší čas, abychom zmobilizovali všechny řady na hrací ploše. Stále jsme byli častěji v držení míče, jenže za celý druhý poločas jsme nebyli schopni dát tu další, čtvrtou branku. Vypadalo to, jako by najít cestu skrz obranu do branky pro nás bylo těžší než najít cestu k vrahovi skrz Labyrint pro tým majora Remeše.

Kolem osmdesáté minuty provedl jeden z hostujících hráčů zkrat, který spočíval v tom, že plný rozčarování pronesl směrem k hlavnímu sudímu slova nemytá a nečesaná. Arbitr se vzhledem komika Pavla Lišky si to nenechal líbit, načež ho za to chladnokrevně poslal do sprch. V samotném závěru nám ještě zatrnulo, když jedna hlavička skončila jen docela těsně mimo v ochranné síti, ale jinak se už nic zásadního nestalo.

Takový byl v kostce zápas, jehož poločasy se lišily jako den a noc. Budiž to pro nás ponaučení, že každé zdánlivě jasné utkání se musí zodpovědně odpracovat až do úplného konce. Dalším měřením sil pro nás bude střetnutí v Morašicích. S tamějším mužstvem jsme na podzim plichtili 1:1. Kdo z nás bude nakonec moci říct, že ve vzájemných soubojích toho druhého předčil? Dozvíme se první květnovou neděli.

PS: foto Marek Hájek