Janov 3:2 Sebranice

02.10.2016

sestava: Beránek - Čepek, Šváb (K), Johan, Zvěřina L. - Háněl (Wejda V.), Zvěřina A., Knap (Jirásek), Kramář - Bureš (Wejda M.), Boháček (Kubíček)

Ztečí proti Sebranicím jsme se přehoupli do druhé poloviny podzimní části přeboru. Pilotní říjnová sobota nám dopřála dokonalé fotbalové póčo, takže zahřátí diváků nebylo závislé jen na našem počínání na hřišti. I když několik horkých chvilek jsme, jako už tradičně, do nabídky vtěsnali.

Ačkoliv jsme jako domácí měli výhodu rodinného prostředí, hosté se bez skrupulí pustili do zápasu o něco živěji. Velké štěstí jsme měli při první poctivé sebranické střele, která nechala otisk na břevně Bekyho branky. Varování to bylo vskutku jasné, leč jsme si to nedokázali pořádně uvědomit. Během několika málo minut jsme v pravém obranném rohu vymysleli hrubice, po kterých jsme dvakrát kapitulovali. Ve 14. a v 17. minutě dostal Lukáš Šváb od lajny takové špeky, že by se z nich zakuckal i Bob Marley. Poprvé se útočník v zakončení sám nemýlil, podruhé situace vyústila v penaltu, kterou hostující exekutor bezpečně proměnil. Ještě štěstí, že hned po prvním z gólu jsme stihli z následující akce okamžitě odpovědět. Patriku Hánělovi se totiž vyplatila jeho neutuchající dravost. S doručenkou dlouhé přihrávky se probil do vápna a z bezprostřední blízkosti nedal brankáři možnost zabránit míči v cestě za jeho záda. Jestli si v tu dobu někdo šel shora do kiosku pro bahno, tak přišel o divácký dojem z téhle třígólové smršti. Ukazatel stavu se uklidnil až při kombinaci 1:2.

Bylo přirozené, že jsme negativní gólovou bilanci chtěli upravit ještě do poločasu, aby se nám lépe dýchalo. Útočná kosa ale často padala na kámen nepřesnosti ve finálních přihrávkách nebo nepřesných zakončeních. To nás svým způsobem přibržďovalo po celých devadesát minut hry. Na druhou stranu zase bylo dobře, že jsme se do příležitostí tlačili a nedokončenými tahy se nenechali odradit. Třeba Lukáš Zvěřina nehodil flintu do žita ani poté, co jedna z jeho střel připomínala spíš ragbyový pokus atakovat soupeřovo háčko. Jako ve spoustě předešlých utkání jsme si vypracovali hodně rohů či jiných standardek, ovšem nebyli jsme s to z nich zabodovat.

Poradili jsme si však ze hry samotné, když se psala 32. minuta. Za úkol jsem dostal dokončit z nitra vápna útočnou akci, což se mi sice beze zmatku povedlo, ale brankář míč reflexivně vyrazil. Ovšem odražený balón si nejrychleji našel Láďa Knap a hlavičkou z bezprostřední blízkosti vsítil důležitý vyrovnávací gól. Stav 2:2 vydržel až do poločasové přestávky, během které jsme dali hlavy dohromady a ujasnili si priority do druhé půle.

Bylo nám jasné, že třetí gól už dostat nemůžeme, protože pak bychom se klidně mohli dostat do situace, ze které by nám nepomohl ani Miroslav "celýjarobylocinklývole" Pelta. Od teoretických vizí v kabině jsme přešli k činům a nastoupili jsme na soupeře hezky zostra. Uplynulo jen pár minut od povinné výměny stran, než Patrik Bureš natáhl ke střele zpoza vápna. Několik málo okamžiků nato brankář lovil míč ze sítě a my se v hloučku radovali ze třetího přesného zásahu. 3:2.

Ošklivou zdravotní kaňkou na tomhle zápase je nezáviděníhodný čelní střet Patrika Háněla s jedním z protihráčů. I když je Hany Bunny kus statného mladého muže v rozkvětu, tohle bylo i na něj příliš. Trenérské kolegium muselo okamžitě sáhnout ke střídání a po zápase byl dezorientovaný Patrik raději poslán na vyšetření do nemocnice. To je zatím vše, co teď k celé situaci můžu napsat, abych náhodou nepodal nějaké zkreslené informace. Diskrétnost především.

Živé utkání i nadále nabízelo aktivitu z obou táborů, tudíž nestranný divák se mohl bavit. V jednu chvíli nás hodně podržel Ondra Beránek, když parádně zakročil proti pokusu nájezdníka, jenž se po akci kořenící na půli hřiště prosmýkl až do gólové loženky. I my samo sebou vycenili několikrát zuby - třeba zásluhou střídajícího Jirky Kubíčka juniora. Toho od brankové radosti dělilo jen pár centimetrů, když přízemní střelou zleva trefil vzdálenější tyčku. Tentokrát to Jířovi nevyšlo, ale naštěstí už skóroval v lednu, takže se co nevidět stane pyšným tátou.

Zápas pomalu spěl ke svému konci a my neměli nic zaručeného. Bohuslav Sobotka v předvolební kampani jistoty slibuje, jednogólový náskok ve fotbale však nikoliv. I proto jsme byli pořád hladoví, podobně jako Guns N' Roses na přelomu osmdesátých a devadesátých let, abychom si případnou pasivitou nezadělali na malér. V domácím zápase by pro nás i remíza byla nevítanou ztrátou. Za zmínku ještě stojí závěrečný mumraj v brankovišti sebranického brankáře, během kterého se mi nepodařilo prostřelit hradbu těl a chvíli přede mnou to nedokázal ani Ing. arch. Jirásko, náš joker z lavičky náhradníků. Do výčtu se také sluší dodat, že na plac se během druhé půle dostala také obě "dvojtévéčka" - Vlasta a Míra.

Devadesát minut hry s nastavením uplynulo a po třech týdnech jsme si zase mohli zajásat s naší unikátní přírodní tribunou. Fanynkám a fanouškům děkujeme za přízeň a budeme se těšit na další shledání. Příští neděli budeme hostovat na půdě Bystrého, které nám jistě nedá nic zadarmo, jak je jeho dobrým zvykem.