Janov 3:4 Opatov

09.05.2016

Beránek - Zvěřina L., Šváb (K), Johan, Pirkl - Novotný, Knap (Wejda M.), Wejda V. (Hájek M.), Kramář - Bureš, Kubíček (Jirásek); také připraven: Peřina

Po dvou týdnech jsme se vrátili na domácí trávník, když nám dvacáté kolo přichystalo prosluněný duel proti výběru Opatova. Nejen nové, bílé dresy měly znamenat jakousi očistu a distancování se od našich předešlých výsledků. Nabuzeni jsme se tedy vrhli po tříbodové kořisti, která ve vzduchu visela jako zlatý bludišťák v populární soutěži pro školáky. V myslích jsme měli jediné - získat ho za každou cenu.

První poločas byl ten nejlepší, jaký jsme odehráli od loňského listopadu. Nechybělo nám nasazení, přesnost ani síly, což se odrazilo na výsledkové tabuli, protože jsme vstřelili hned dva góly. Zakončovatelem obou akcí, oceněných pochvalným potleskem, se stal Patrik Bureš. Vadou na kráse tak byl jen jediný inkasovaný gól, když jsme propadli a nedokázali zastavit s úspěchem provedený útok hostů. Po dlouhé době jsme byli opravdu nahoře, věděli jsme, že to, co děláme, děláme správně. Nestyděli jsme se vzájemně povzbuzovat a dodržovaná disciplína zdobila náš herní projev podobně jako zlaté nitě hedvábný brokát královských šatů. Úkol do dalšího průběhu hry byl pochopitelný - neusnout na vavřínech a pokračovat v tažení.

Po výměně stran musel být nejeden divák smutně překvapen, protože na hřišti se znenadání objevil třetí tým. Onen znovuzrozený Janov zůstal na zámek i na petlici zavřený v útrobách kabin a nahradil ho Janov jiný, dobře známý z předchozích týdnů. I když chuť by snad u většiny byla, na kopačky se nám zase začala lepit nepřesnost či zbytečná zbrklost. Místo toho, abychom hosty drželi zkrátka a hráli svou hru, nechali jsme si třikrát dát gól. Tak to bylo. Buď jsme před vápnem v přesile nedokázali zneškodnit přesně mířícího střelce, nebo jsme po standardní situaci nechali vyniknout osamoceného hlavičkáře, anebo jsme - a to byl vrchol - dostali gól v podstatě z autu, když byl vhozený míč lehce tečován za brankovou čáru. Probudili jsme se až příliš dlouho po začátku druhé půle. Uzavírající čtvrthodina sice byla z naši strany zase trochu lepší, ale na víc než na kosmetickou úpravu skóre po teči Petra Johana to nestačilo.

Každý, kdo tohle čte, a zápas na vlastní oči neviděl, se asi ptá, co stojí za tím, že se naše hra po kvalitním začátku tak nepěkně změnila. Odpověď je nabíledni a nepotřebuje hlubší rozbor: celková fyzická kondice týmu. Co nám zbývá? Neházet flintu do žita, potrénovat a zabrat ještě víc příští týden během derby v Čisté. Při posledním střetu jsme ji potloukli 6:1, ovšem nic nezakřikněme, vzpomeňme na Rohoznou. Každopádně sebrat body je nutnost, protože jak by asi pravil klasik Petr Čtvrtníček v roli Ivana Horníka "Jestli už ani tam nevyhrajeme, tak se tady z toho všichni vo******!"

Všem fanouškům, kteří s námi drží, děkujeme za přízeň. Na závěr bych ještě rád vypíchnul jedno gesto ze stráně poté, co Jožin téměř jako poslední poslal riskantní přihrávku do středu mezi nohama dotírajícího útočníka. Hned nato se ozvala taková menší salva uznání a potlesku - to bylo jako v Premier League! Díky.