Janov 4:1 Polička B

01.05.2018

Beránek - Šváb (K), Zvěřina, Heger (Vašínka), Pirkl - Hájek (Chroust), Knap, Novotný (Kramář) - Bureš (Kubíček), Wejda (Prudil), Boháček


Poslední dubnovou sobotu nás čekal druhý domácí zápas v řadě za sebou. Nesl se ve znamení velikého tepla, což ovšem pro nás, sportovce, nemohl být vážnější problém. A tak zatímco Richard Krajčo doma sjížděl vanu bez závor, my jsme se potili na hřišti a osvěžení jsme si dopřáli až po odehrání devadesáti minut.

Nastoupili jsme před docela skrovným publikem. Mezi dorazivšími každopádně nechyběl pan Broukal a můžete si všimnout, že od zisku hokejového titulu pro Kometu Brno z předchozí neděle mu ještě nespadly ruce dolů. V modrobílém outfitu přišel Milan Bielko.

Do začátku utkání jsme vlétli s chutí. Nicméně střely Míry Wejdy ani Patrika Bureše se ještě neujaly.

Kory bombil z dálky do brankářových pěstí, Paťas střílel zase zblízka z otočky do boční sítě.

Vedoucí branky jsme se ale přece dočkali velice brzo. V páté minutě se na hřišti zrodila akce, která dorostla až do gólové podoby. Míra Wejda si řekl o svůj podíl v tomto útoku náběhem k pravé lajně. Převzal kontrolu nad míčem i situací, a i když se mu obránce snažil zabránit pohybu, seč mu síly stačily, na Korynožku to bylo málo. Ten totiž přízemně odcentroval přímo na tkaničku Jana Boháčka, který nehlídán na malém vápně pohodlně rozvlnil síť. 1:0. 

Z vedení jsme se těšili jen nějaké dvě minuty, poněvadž pak se přihlásili o slovo hosté z Poličky. Ztratili jsme dozor nad míčem na útočné polovině, z čehož plynul rychlý protiútok soupeře po levé straně. Ondra Beránek situaci vyhodnotil tak, že by měl vyběhnout z území, kde je jediným pánem, aby šel chytnutí míče vstříc. Útočník zachoval chladnou hlavu, oběhl ho a s potěšením zakončil do zívající brány. 1:1.

Maxa mě před výkopem instruoval, abych ho nefotil z profilu. Není totiž úplně spokojený s podobou své figury. No, nevím, jestli je to z čelního pohledu lepší, ale ať si to posoudí sám. Každopádně do konce léta bych si chtěl pořídit dron, takže eventuálně mu budu moct nabídnout ještě fotografii z ptačí perspektivy, budel-li mít zájem.

Šanci přidat další branku měl Patrik Bureš, ale jeho pohotovou hlavičku po centru Ládi Knapa z volného přímého kopu zastavilo břevno.

Kory byl nejokopávanějším hráčem dne. V bolestivé grimase se na trávníku svíjel hned několikrát. V tomhle případě rozhodčí nechával výhodu, která vyšuměla do ztracena někde u rohového praporku.

Vítězný gól zápasu, tehdy šlo o zvýšení na 2:1, si připsal Vláďa Novotný. Prosadil se v minutě 15., jakmile mu Honza Boháček po uniknutí obraně adresoval svou přihrávku. Zleva ho totiž pilně utíkal podpořit, a když si balón zpracoval, dával víceméně do prázdné branky.

Bohy nemusel zůstat jen u jediného zásahu z páté minuty. Po jednom úprku a souboji tělo na tělo, vedeném proti dotírajícímu obránci, v pádu vystřelil a orazítkoval břevno. Naši hráči ještě dobíhali, ale padající míč, který se od konstrukce odrazil kolmo vzhůru, do své moci včas lapila hbitě se zvednutá jednička hostů.

Obrovskou šanci, již si vypracovalo duo Míra Wejda a Honza Boháček, snad není třeba zevrubně vypravovat. Fotopříběh níže totiž řekne více než tisíc slov.

Třetí branku jsme stihli vstřelit ještě do půle. Ve 38. minutě jsme vykonstruovali povedenou akci po rozehrání trestňáku. Začal Vojta Heger příhrou na Pavla Pirkla, který se díky narážečce s Mírou Wejdou procpal do vápna. Jeho následné lákavé nabídce levou nohou Patrik Bureš jednoduše neodolal, takže i on si po doklepnutí do prázdné připsal gól.

Velikou šanci spálil po Bohym i Láďa Knap. Zdánlivě jasná záležitost s ležícím brankářem bez možnosti reagovat ve skutečnosti nemusí být zas tak jasná. Zvláště pak tehdy, když se vám míč po noze sveze, jako v Láďově případě. Poté, co ochranná síť za hřištěm naplno splnila svůj účel, se odkopávalo od branky.

Ve druhém poločase jsme potvrzovali svou převahu. I když zápas nebyl tak dramatický jako víkendová Velká cena Ázerbajdžánu, svůj náboj měl. Místo sestřelení týmového kolegy nebo nárazu pilota do zdi při jízdě za sefety carem jsme nabídli dost branek a ještě víc šancí. Pro oko diváka jsme přidali i dost osobních soubojů...které však někdy zabolely. Třeba šprajc, který bolestně odnesl Marek Hájek, přesněji řečeno jeho pravá noha.

Mára, jenž je typický svou perfektní péčí o kopačky před zápasy i tréninky, po dlouhé době nastoupil v základu. Jeho místo bylo na pravé záloze a po odchodu z placu se mi svěřil, že jeho sebehodnocení není takové, jaké by si sám přál.

Aktérem souboje, který bohužel přinesl nejen přerušení hry, ale i vážnější zranění, byl Ondra Vašínka - Jirka Šlégr v kopačkách. Samozřejmě, že ve Vášově počínání nikdo nemůže hledat úmysl, ale chudák soupeř odnesl vzájemnou konfrontaci pohmožděním kolene. Představte si to tak, že pěšák byl z šachovnice vyhozen koněm. Nejen z šachovnice - rovnou ze stolu. Zraněný hráč byl za potlesku ochozů odnesen na nosítkách.

Abych u Ondry připomněl i to příjemnější, tak vězte, že vstřelil náš poslední gól. Prosadil se z rohového kopu. Na jeho náběh i zakončení byli krátcí všichni bránící muži s ušlechtilou myšlenkou odvrátit nebezpečí. Ondrova hlavička uzavřela gólový účet zápasu, 4:1.

Stav se totiž neměnil ani po dechberoucí akci z dílny Jakuba Chrousta, který se v nastavení pořádně rychle prodral přes obrannou polovinu hostí. Kuba připravil skvělou pozici pro Jířu Kubíčka, který ale v zakončení nepřidal ten poslední dílek puzzle. Trefil vyběhnuvšího gólmana a dorazit nedokázalo ani jedno nemehlo s šestkou na zádech, takže z toho nakonec nebylo  nic.

Kdybychom proměňovali všechny svoje šance, bylo by to ještě veselejší. Ale na kdyby se nehraje ve sportu ani v životě. Jeden můj trenér z doby dávné říkal: "Kdyby, vole, kdyby. Kdyby bába měla koule, tak jí budem řikat dědku!"

Následující víkend nás čeká klíčové utkání celé sezony v Cerekvici nad Loučnou. Pokud nebudou z nebe šlehat blesky, hrát se začne v sobotu v pět odpoledne. Na hřišti to však bouře bude skoro jistě.