Janov 4:1 Radiměř

05.11.2017

Beránek - Vašínka (Pirkl), Šváb (K), Heger, Zvěřina - Novotný, Bureš, Knap (Prudil), Kramář (Háněl) - Boháček (Hájek), Wejda M. (Jirásek)


Poslední utkání podzimu jsme odehráli s chutí, kterou naznačil už předzápasový přetlak v hráčské kabině. Nebývale se sešlo tolik statných mužských se zájmem o fotbal, že na dva z nich dokonce musel padnout černý Petr a ti se nakonec ani nepřevlékli. Ačkoliv jsme skříň prohledali jak podezřelou dodávku na hraničním přechodu, v taškách jsme nenašli žádnou sadu dresů, ve které by bylo tolik triček, aby vyšlo na všechny.

Začátek se nám vyvedl, protože do vedení jsme šli už po pěti minutách hry. Patrik Bureš mě oslovil přesnou vzdušnou přihrávkou na tkaničku, na což jsem po zpracování reagoval dalším zrychlením akce. Intuitivně jsem kopnul do míče, jak jsem cítil, že to situace v daném momentu vyžaduje, a pokus ze střední vzdálenosti se přes bezmocně natahujícího brankáře nevinně snesl do pravého koutu branky. Později na mě doléhaly otázky, jestli jsem to tak chtěl, nebo se jen vkusně ukopl. Víte, zvědavci, na to nehodlám odpovídat, ju? 1:0.

Vedení nám vydrželo zhruba čtvrt hodiny, než hosté z Radiměře srovnali krok. Útok vedený z pravé strany propašovali až do vápna, odkud z úrovně brankové čáry nastřelili balon do malého čtverce. Vojta Heger sice číhal na značce, jenže ostrý míč si pravděpodobně nechtěně srazil do vlastní branky. Zářezy obou týmů se tak pokrátily a utkání se ocitlo na prahu nového začátku.

Stejný hráč se však zasloužil o třetí branku v pořadí, když časomíra signalizovala 29. minutu hry. Jak se Vojta díky své buldočí povaze prokousal přes bránícího soka do palebné pozice, neváhal a natáhnul. Díky tomu, že střela byla ještě tečována, našla si místo hezky u pravé tyčky svatyně. Štěstí stálo protentokrát na janovské straně. Vzali jsme si zpátky vedení a v budoucnu o něj už neměli více přijít.

Z nadějných příležitostí v prvním poločase vzpomenu třeba na hlavu Ondry Vašínky. Obránce, který se ovšem asi třikrát dostal k víření vody na pravém křídle, dobře načasoval náběh a výskok během jednoho z několika rohových kopů. Hlavička vypadala nadějně, avšak mezi třemi tyčemi přece neskončila. Anebo si ještě vybavuju dorážku - rovněž po rohu - Vládi Novotného, která měla také velmi pohodovou image. Fotbalový pánbůh ale chtěl, aby se do kabin šlo za otevřeného stavu 2:1.

Do druhé půle postupně zasáhla kompletní hráčská lavice, která sestávala z pěti borců. Kdo však odehrál celou dávku devadesáti minut, byl střelec našeho gólu na 3:1. Jenda Boháček prokázal svůj střelecký instinkt, když byl ve správný čas na správném místě hluboko uvnitř pokutového území na konci jednoho z řady našich útoků. Vyraženou střelu Míry Wejdy totiž dlouhou nohou v pádu nasměroval přímo do sítě, a teď si tak může přičíst dalšího fíka do svého fotbalového životopisu.

A pak přišel čas Patrika Bureše. Forvard s vrozenou touhou po gólech zažíval pozoruhodný střelecký půst, který ukončil až po ubíjejících 380 minutách. Provedl to tak, že si vyčíhal špatnou radiměřskou rozehrávku, aby se dostal do vítané ložené šance. Svůj nájezd zakončil s jistotou, přízemním obstřelením brankáře, a připsal si tak první gól od 1. října. 4:1.

Zápas tedy byl definitivně rozhodnut a nemohl to vyvrátit třeba ani takřka hokejový samostatný nájezd na Ondru Beránka v závěru zápasu. Tím víc, že jeho exekutor trestuhodně zazdil tuto svoji šanci. Anebo Ondra předvedl tak skvělou poziční práci? To spíš.

Zakončili jsme polovinu sezóny ročníku 2017/18, kterou nemůžeme hodnotit jinak než povedeně. Jakmile naši bandu stisknutím spouště zdokumentovala obecní fotografická star a řekli jsme si pár hodnotících i organizačních slov, pustili jsme se do oslav prozatímního umístění na okresním výsluní.

Přišel čas, abych se zase na chvíli odmlčel.