Jaroměřice 0:3 Janov

13.06.2017

Beránek - Pirkl, Jireček (Wejda V.), Vašinka, Zvěřina L. - Boháček, Šváb (K), Knap, Kramář (Jirásek) - Bureš (Prudil), Kubíček (Wejda M.)

Pětadvacáté kolo - to byla výzva v Jaroměřicích. A protože s posledním přílivem zápasů surfujeme na docela vysoké vlně úspěchu, tyhle tři venkovní body, které visely ve vzduchu, jsme rozhodně chtěli získat.

Do začátku zápasu jsme vstoupili s elánem, který znamenal rychlou první loženku. Skrz celé pole hráčů nabral rychlost obránce Lukáš Zvěřina a po přesné přihrávce k jeho nohám se díky tomu dostal do samostatného úniku. Jenže když se ocitl tváří v tvář brankáři, snad z nezkušenosti při téhle sváteční situaci neuklidil míč podél gólmana do sítě, nýbrž vystřelil nečistě až nad branku. Takové neproměněné šance nás občas dostávají do potíží, kdy se místo kombinování s klidem na kopačkách bojíme, aby nám tam soupeř sám něco nešoupl, ale to nebyl tenhle případ. Ve 12. minutě jsme se totiž vedení přece ujali. Dostali jsme se do brejku dva na nikoho a Honza Boháček s Jirkou Kubíčkem gólovkou nepohrdli. Honza Jirkovi naservíroval míč před zívající svatyni, druhý jmenovaný neměl se zakončením akce nejmenší problém. 0:1.

Stačilo málo a domácí mohli oplatit stejnou mincí. Uvnitř našeho vápna si začali dělat nároky na vyrovnání, když se zblízka snad natřikrát snažili procpat balón za brankovou čáru. Ondra Beránek ale ukázal reflexy brankáře, který už chytá nějaký ten pátek, takže nakonec vytěsnil míč na rohový kop. Tedy měli jsme pořádnou kliku, protože cestou do zámezí se míč ještě otřel o pravou tyčku.

Tečka za prvním poločasem se nám povedla parádní. Kopali jsme totiž roh a bezprostředně po něm zvýšili na už zajímavých 0:2. Jirka Kubíček uvnitř vápna udržel míč v našem držení, načež ho zády k bráně poslal přímo proti noze rozbíhajícího se Ondry Vašinky. Kdo čekal nadzvukovou pumelici bez ohledu na vše živé i neživé z nohy statného stopera, byl na omylu. Váša přečetl situaci před sebou a pak s neobyčejnou procítěností nastavil přihrávce pravou placírku. Ta chvilička, než balón nevinně rozvlnil síť, trvala zdánlivě mnohem déle, než je zlomek lidského bytí, který ve skutečnosti představovala. Jako by se na moment zpomalila samotná rotace Země, jako by čas v naší době neustálého shonu najednou úplně ztratil význam. Jako by všichni nechali své práce, svých starostí, pověsili svůj zrak právě na ten míč a společně mu klestili cestu až na její konec. Byl to protest proti zneužívání lidské síly, bylo to poukázání na nesmyslnost hrubého jednání. Ta lehkost, s jakou balón s dotykem o trávník doplachtil do pravého koutu branky, jako by připomínala Ondru hladícího dívku v nerušené chvíli po vlasech. Až pak se všechno vrátilo do běžné reality a začali jsme se společně radovat z gólu do šatny.

I po výměně stran se pokračovalo v náročném zápasu pro oba týmy, kterým velmi teplé počasí bralo spousty sil. Jak příjemné osvěžení pro nás pak byla 64. minuta, když jsme dokázali zvýšit svůj náskok na třígólový rozdíl. Na před pár minutami střídajícího Vlastu Wejdu vyšlo tak trochu náhodou rozehrávání volného přímého kopu od levé lajny. A svůj druhý dotek s míčem Vlastík provedl navýsost parádně. Nadýchaný centr se donesl k zadní tyči, kde si místo našel Honza Boháček. Proti jeho hlavičce zblízka brankář neměl šanci, takže byl už potřetí odsouzen k lovení míče z branky.

Během zbytku utkání jsme nezaváhali, tudíž si v poklidu pohlídali výhru. I když tak úplně v poklidu to vlastně nebylo. Hlavní rozhodčí se stal trnem v oku nejen některých hráčů Jaroměřic, ale i některých z nás. Hůř to však odnesli domácí, protože jednoho jedince z jejich řad sudí poslal předčasně do sprch. Některé výroky na tu či onu stranu byly popravdě dost zvláštní, ale tuhle tematiku mi vlastně asi nenáleží úplně hodnotit. Nechme to spíš svědomí samotného arbitra. Na skóre nic nezměnil ani pokus Patrika Bureše, který skončil na břevně dobře postavené brány.

K velké spokojenosti jsme si z venkovního zápasu přivezli tři krásné body a teď už nás, co se přeboru týče, čeká jen poslední střetnutí proti Hradci nad Svitavou. Ten závěrečný krok celkově povedené sezóny bychom rádi udělali vítězný, takže do toho doma dáme zbytky sil. Tím víc, že Hradeckým dlužíme podzimní porážku 2:0. Ovšem ještě předtím budeme ve středu poctěni účastí ve finále pohárové soutěže. Na neutrální půdě v Pomezí se setkáme s Morašicemi. Bude to určitě boj plný nasazení, napětí, veliké radosti pro vítěze a smutku pro poraženého. Tak hurá do toho, proto ten sport ve svém volném čase přeci děláme!


foto: Marek Hájek