Linhartice 1:4 Janov

02.10.2017

Beránek - Pirkl, Šváb (K), Vašínka, Zvěřina L. (Wejda V.) - Háněl (Hájek M.), Heger, Boháček (Jirásek), Kramář (Prudil) - Bureš, Wejda M. (Novotný V.)


Pláčete, když zvracíte?

Že ne?

To vůbec nevadí, o to tady totiž nepůjde, článek se bude věnovat zápasu osmého kola přeboru mezi Linharticemi a Janovem.

Na horkou půdu soupeře, se kterým to nikdy není žádná sranda, jsme při neděli vyrazili s odhodláním potvrdit první flek v tabulce. Na hřišti tak velkém, že by se na něm ofsajdy daly mávat i na šířku, jsme se předvedli jako tým dvou tváří.

Začátek totiž nepředstavoval to, s čím bychom byli kdovíjak spokojení. Neučesaná hra, jakási nejistota a emoce nás dostaly pod tlak, který nás pořádně přitlačil ke zdi. Výsledkem toho byla třeba nastřelená tyčka a hlavně dva velké problémy, které přišly postupně v minutě 16. a pak v minutě 30.

Nejdřív to byl otevírací domácí gól, který padl po rohovém kopu, jenž byl zahrán k přední tyči. Ještě dřív, než mohl centr odvrátit někdo z nás, na malé vápno přiběhl vcukuletu útočník, který míč tečoval a přizvedl ho mimo dosah mě na tyči i Bekyho na čáře. 1:0.

Problémem druhým byla karta barvy kárů. Tu si zblízka prohlédl Ondra Vašínka, protože u jeho modré SCANIE "Queen Marry" přetekla korba trpělivosti. Patrik Háněl se dostal do ostrého a nefér souboje s protihráčem, načež Ondra v duchu hesla "postavíš se proti mému kamarádovi, postavíš se tím i mně " zchladil linhartičana výchovným ručním srovnáním k zemi. To se ale neslučuje s fotbalovými pravidly, a tak Ondra musel jít velmi brzo do sprch, bohužel. On sice Tonda z lavičky občas nabádá, abychom na hřišti vyčistili prostor pro druhé, ale takhle to asi nemyslel.

Prohrávali jsme venku, rozhodčí nás poslal do desíti, nešlo nám to herně jako jindy. Situace vypadala docela hrozivě a nic nenasvědčovalo tomu, co se v dalších desítkách minut mělo odehrát.

Jenže co se nestalo - hned dvě minuty po začátku domácí přesilovky jsme udeřili! A co víc, zdravě se naštval jeden z účastníků onoho předchozího nepokoje Patrik Háněl. Za hranicí velkého vápna se potkal s padajícím míčem a z voleje ho napálil na branku se silou, která vyvěrala z hloubi jeho ukřivděné duše. Brankář se dost nejistě snažil střelu chytit nebo vyrazit, ale od jeho rukou míč pokračoval přímo pod víko při jeho pravé tyčce.

Srovnali jsme na 1:1 a jako by nás polila živá voda Anety Langerové. Všichni jsme se semkli a začali hrát jako jeden muž, protože nám došlo, že rozhodcovský mariáš nás nemůže položit, že odsud chceme a musíme odvézt body. A to všechny.

Dokonce ještě do poločasové přestávky jsme otočili stav skóre. Vyloženě gólem do šatny jsme upravili na 1:2, když Vojta Heger z přímého kopu poslal doporučenou zásilku brankařovi. Jak ji převzal, na to se můžete podívat na videu Milana Záleského - i s geometrickým rozborem situace Ládi Knapa.

V kabině jsme si oddechli a do druhé půle jsme vešli s odhodláním povo...utáhnout, utáhnout a ještě jednou utáhnout. Neuplynulo proto moc času, když jsme zvýšili na rozdíl už dvou branek. V 53. minutě jsme založili akci na pravé straně, která vrcholila nabídkou Vládi Novotného do hloubi vápna. Nejdelší nohu měl Patrik Bureš, který z blízkosti srazil míč do kasy. Gólman ho sice ještě vytáhl zpátky do hřiště, ale bylo nabíledni, že bylo pozdě. I když se někteří na chvilku ještě nadechovali k protestu, balón byl jasně za čárou, což musel uznat každý, kdo si nechtěl udělat ostudu před všemi lidmi, a gól po právu platil.

To, co se dělo dál, bylo moc, moc pěkné. Fotbalisti v černobílých stejnokrojích drželi otěže zápasu ve svých rukách a divákům se do myslí musela vkrádat otázka, kdo že to vlastně hraje s desíti muži v poli. Nevím, jak to přesně vyjádřit, ale nejblíž tomu bude asi to rčení o táhnutí a jednom provazu nebo to vzletné americké "never back down". Přišlo mi, že jsme to absolutně neřešili, jestli nás je tolik, nebo tolik. Prostě jsme jeli na plný pecky, dokud jsme nedostali to, co jsme chtěli.

Rozhodčí, umoudři se!

Pavel Záleský st.

Samozřejmě nám docházely síly a s přibývajícími minutami jsme se uchylovali víc a víc k bránění náskoku, ale svou úlohu jsme zvládli i v tomhle směru výborně. Náznaky nebezpečí jsme odvraceli, přičemž někdy jsme pak i sami byli dopředu aktivní.

O tom, že přidáme další tři body do sbírky, bylo definitivně rozhodnuto po 77. minutě, když jsme urvali posledního bludišťáka. Linhartický brankář zase neudržel horký brambor v rukavicích, čehož Patrik Bureš nemohl nevyužít. Dorážkou z blízkosti se prosadil podruhé v zápase, takže konečná podoba skóre zní: 1:4.

Čím to je, že jsme v relativně krátké době už podruhé otočili mač po vyloučení našeho obránce? Je pro nás oslabení opravdu nevýhoda? Ono na těch vousatých moudrech prostě něco je, to se nepopře - už starý Říman Petronius říkal, že kde je moc kuchařů, tam se přesolí!

Vítěznou šňůru tedy prodlužujeme a těšíme se na další zápas. V sobotu 7. října budeme hrát doma, na půl čtvrtou je naplánovaný výkop proti Jevíčku.

Buďte toho svědky.