Linhartice 3:2 Janov

30.05.2016

sestava: Beránek - Zvěřina L., Šváb (K), Johan, Pirkl - Kramář, Hájek, Radimecký, Wejda V. (Jirásek) - Bureš, Kubíček (Peřina)

Před pár dny jsem docela náhodou přepnul na pořad s názvem "Nejnebezpečnější letiště světa". Rychle jsem si na žebříček těch nej vzpomněl během posledního utkání na tom v Linharticích. I vzhledem k výsledku bych tamní runway zařadil na jednu z prvních příček. Velkou hrací plochu doplňovalo nepříjemné vedro a zároveň i nevyzpytatelný vítr.

Tentokrát nás ve 23. kole tížil svazek omluvenek, který by vyvedl z míry i zvyklé trenéry hokejového nároďáku před světovými šampionáty z posledních let. Svou šanci nakonec dostal třeba veterán Jirka Peřina, kterému na poslední chvíli v dílně zazvonil mobil, a šel tak v podstatě z modráků do dresu. Chyběl i trenér Ben, takže nejvyšší autoritou se stal vedoucí mužstva Pája Záleský.

Zápas to byl sice těžký, ale rozhodně zvládnutelný. Když jsme, zejména v prvním poločase, dali míč na zem a zapojili chytrost, soupeře jsme přehrávali i přes to, že jsme docela brzy prohrávali. Svižná akce po naší levé straně a následný se štěstím zakončený centr znamenaly otevření skóre - 1:0. Nikdo už se asi přesně nedozví, jaké pikle během mače vlastně kul hlavní rozhodčí, ale některé z nás to rozohňovalo měrou velikou. Nedokázali jsme držet nervy na uzdě, což nás odvádělo od herní koncepce, kterou jsme si předsevzali. Jako první si o praní dresů řekl Ing. arch. Jirásko, protože hlavního arbitra poslal tam, kam by ho neposlal ani ďábel. Když pak v druhém poločase uviděl i druhou žlutou za skluz, nás poslal do deseti a dresy si stvrdil. To už jsme po rychlé linhartické akci s kořeny v autovém vhazování - ano, zase z autu - prohrávali 2:0 a dělba bodů se zdála býti jasná. Tím víc, když pak Ondrovi Beránkovi skončila za zády jedna buchta z přímého kopu a my se ocitli na pomezí obyčejné prohry a debaklu. Abych byl v zápise fér, tak se sluší dodat, že tuhle slabší chvilku Ondra vykompenzoval alespoň dvěma jinými chytnutými loženkami domácích útočníků.

Ani za daného stavu věcí jsme se morálně nepoložili a chuti dát taky gól jsme se nevzdali. Vždyť nám zbývalo ještě nějakých patnáct dvacet minut hry a ve sportu se můžou stát všelijaké obraty. Kdo by si třeba po 15. etapě Gira d'Italia vsadil na zlomeného Vincenza Nibaliho, že ještě dokáže celý závod vyhrát? V poli jsme tedy sice byli o jednoho muže chudší, nicméně částečně zdramatizovat závěr zápasu jsme přeci jen dokázali. Po dvou faulech ve vápně jsme zahrávali dvě penalty a obě jsme proměnili s neomylností sobotního Realu Madrid. Nejprve se zodpovědnosti ujal Pavel Pirkl a na konečných 3:2 korigoval Patrik Bureš.

Mrzet nás musí některé velké neproměněné šance, které nás stály alespoň ten jeden venkovní bod. Na druhou stranu - sice jsme bez bodu, zato však máme kolena tam, kde mají být, což po jednom nešťastném vyběhnutí nemohl říct linhartický brankář. To byla ze všech událostí, které se vešly do vymezených devadesáti minut, ta ze všech nejdramatičtější.

Příští víkend nás čeká poslední zápas na Jožinem opečovávaném trávníku v této sezóně, takže musíme zabojovat, ať se s domácím jarem rozloučíme úspěchem. Vyzveme Jaroměřice, kterým bychom rádi oplatili podzimní porážku 2:0.

Fanouškům, kteří vážili cestu za tunel, děkujeme za přízeň.