Ohlédnutí za jarem 2017

14.06.2017

Přípravu na jarní část této sezóny jsme zahájili krkonošským soustředěním v polovině ledna. Naší čtyřdenní základnou se v tamějších končinách stala Vendlovka, chata na samotě u lesa, ke které byl přístup z civilizace možný leda rolbou, anebo po svých, s lyžemi na nohou. Letošní zima připravila skvělé běžkařské podmínky, ve kterých jsme v okolí Janských Lázní vstřebali několik poctivých tréninků. Hned první, prozkoumávací den nám sice silná metelice trochu upravila itinerář, ale jinak jsme si celý prodloužený víkend dosyta užívali kilometry a kilometry upravených i více či méně vyšlapaných stop.

Po tomto bloku ve vyšší nadmořské výšce a návratu do naší domoviny jsme začali pracovat tradičním způsobem. Aerobní výkonnost jsme udržovali relativně delšími běhy okolo vsi a anaerobní posilovali oblíbenými intervaly okolo školky. No a dříve, než jsme sehráli několik smluvených přípravných zápasů, probíhalo na hřišti u Jánů osvěžování fyzikálních zákonů spjatých s chováním fotbalového míče v pohybu.

Úvodní mistrák jara jsme odehráli v Linharticích. Naši slabou střeleckou aktivitu soupeř potrestal dvěma svými góly, přičemž ten první z nich přišel jako studená sprcha hned z kraje hry po penaltě. Po přestávce přišla druhá branka a to už nám nebylo pomoci. Reputaci jsme si napravili šňůrou třech domácích výher v řadě. Nejdřív jsme čtyřmi góly opanovali duel proti Opatovu, ve kterém jsme až v posledních sekundách hry přišli o nulu v zádech, když hosté alespoň jednou čestně vsítili. Pak jsme divákům připravili dramatickou podívanou proti Křenovu. V otevřeném zápase jsme však uhlídali nejtěsnější možné vedení 1:0 až do konce. Tehdy svou náklonnost k bojovým sportům odhalil "Kung Fu Fanda" Jirásek, když si za červenou kartu vysloužil čtyřzápasový distanc. Domácí "triptych" jsme zarámovali se závěrečným hvizdem sudího po třígólové nadílce Jevíčku.

Schopnost plně bodovat jsme ztratili o týden později v Moravské Třebové. Proti jejímu B-týmu jsme odehráli dva nelehké poločasy a zatímco z mraků padaly v jednu chvíli trakaře, nám do branky pro změnu spadly dva míče. Následně jsme ve svém areálu přivítali Rohoznou a předvedli silně nevyvážený výkon. Po poločasovém hladkém vedení 3:0 jsme začali nepochopitelně ztrácet půdu pod nohama (jasně, hřiště bylo podmáčené, ale stejně...), takže po dvou obdržených brankách jsme do sprch nakonec šli s jistou úlevou. Před početnou janovskou kulisou, kdy jsme se v Morašicích mohli cítit jako doma, přišla pro změnu remíza. Dělba bodů za konečný stav 1:1 odpovídala obrazu hry.

Poté nás čekalo semifinále pohárové soutěže. Hráli jsme doma a s odhodláním i vidinou velkého finále jsme Křenov rozebrali na prvočinitele. Pro dva góly vstřelené z penalt si přes celé hřiště doběhl i brankář Ondra Beránek. 7:0. Boj o samotnou trofej "kdo s koho" proti Morašicím je na programu 14. června na neutrální půdě v Pomezí.

V dalších dvou zápasech jsme pokaždé třikrát slavili gól, avšak jen jednou slavili i konečnou výhru. V Sebranicích totiž i takový příspěvek stačil jen na remízu. Naopak doma proti Bystrému už to bylo o něčem jiném. Ondra zůstal nepřekonaným mužem, takže tři body zůstaly bezpečně u nás. Mnohem více nás potrápilo družstvo Březové nad Svitavou, protože za občasné přítomnosti okolo projíždějících vlaků cestovních i nákladních jsme velmi brzy prohrávali. Naštěstí jsme dvěma góly dokázali špatně načaté utkání otočit. Poslední zápas, o kterém stihnu před "deadline" pro zasílání příspěvků do tohoto čísla krátce poreferovat, je souboj Janov kontra Dolní Újezd B. Soupeře ze samé špičky tabulky jsme umlčeli čtyřmi trefami a sami neinkasovali ani jednou.

Do konce sezóny zbývá odehrát už jen tři zápasy, a sice proti Jaroměřicím, proti Hradci nad Svitavou a výše zmíněné finále poháru proti Morašicím.

(6.6. 2017, psáno pro Janovský občasník)