Ohlédnutí za podzimem 2017

27.12.2017

Do současné sezóny vstoupil TJ Sokol Janov ve velké pohodě. Aniž bychom si to v době, kdy nás léto ještě rozmazlovalo slunečnými dny, uvědomovali, stanuli jsme na prahu něčeho, co náš fotbal za dobu svojí existence nepamatuje. Po polovině soutěže jsme totiž na vedoucím místě okresního přeboru.

Zejména start soutěže se nám vyvedl skvěle. Srpen byl měsícem dvou gólových přídělů soupeři a jedné remízy s tradičně nepříjemným rivalem. Nejdřív jsme v prvním kole venku porazili Městečko Trnávku 0:5 a o týden později jsme doma poměrem 7:1 rozebrali Jaroměřice. Remízový duel s Morašicemi, kdy jsme se rozešli za stavu 1:1, však nepřekvapil asi nikoho, protože my dlouhodobě neumíme na ně a oni neumějí na nás.

Září se neslo v podobném duchu. Domácí vítězství 6:0 proti Křenovu bylo hladké a tehdy jsme poprvé vyzkoušeli ofenzivní herní systém jen se třemi obránci, který jsme v příštích kolech ještě několikrát použili. V kole 5. jsme poměřili síly s výběrem Opatova a nervydrásající střet jsme i po vyloučení otočili v náš prospěch na konečných 1:2. O následujícím víkendu jsme relativně snadno porazili poličskou rezervu (0:6). Nutno však dodat, že ta je postavená na velmi mladých hráčích zvykajících si na důraz dospělého fotbalu a buduje novou generaci nové Poličky, podobně jako Sparta Praha. V rámci 7. kola nás čekal domácí zápas, který byl podle očekávání velmi napjatý. Dostavila se totiž Cerekvice nad Loučnou. Důležitý souboj jsme zvládli se ctí, když jsme zvítězili 4:2.

Říjen jsme načali infarktovým zápasem v Linharticích. Už v prvním poločase jsme tam šli do desíti a prohrávali jsme. Jenže jsme se semknuli a ve zbytku utkání předvedli asi nejodhodlanější týmový výkon celého podzimu. Však jsme taky vítězný pokřik při výsledku 1:4 odkřičeli ještě na hřišti v propleteném kruhu. Potom nás potrápilo Jevíčko, nicméně všechny body zůstaly doma, protože jsme vyhráli 3:1. Ta dlouhá série zápasů bez porážky skončila na hřišti Bystrého. Ačkoliv jsme u něj zprvu vedli 0:1, houževnatý soupeř si šel za svým a dvěma góly nás udolal. Chuť jsme si jakž takž spravili v 11. dějství. Stejným poměrem, tedy 2:1, jsme přehráli Hradec nad Svitavou. Náš projev ale jen matně, bez obrysů připomínal ten srpnový a zářijový. Naše lehkost se vytratila a zdá se, že i mediální tlak (!) na pozici lídra nám svazoval ruce, respektive nohy. Znovu dobře dýchat se nám začalo až 28. října. V den prvorepublikových narozenin jsme vyhráli 2:5 na velkém hřišti Dlouhé Loučky, čímž jsme si s předstihem zajistili půlmistrovskou nálepku.

V listopadu jsme podzimní část sezóny uzavřeli 13. kolem, ve kterém jsme doma nejdřív čtyřbrankovým přídělem pohostili nováčka z Radiměře (4:1) a následně jsme se pohostili sami mezi sebou během rozlučky.

Závěrem se ještě sluší dodat, že naše řady před sezónou vyztužily dvě nové tváře, které se výborně etablovaly. Jde o Vojtu Hegera, jenž největší uplatnění našel na postu předstopera, respektive štítového záložníka, a o Vláďu Novotného, kterému nejvíc svědčí kraj zálohy.

Sezóna je tedy rozjetá slibně a jaro ukáže, jestli na výsledkové vlně vydržíme dosurfovat až ke břehu. Zatím žádný žralok v dohledu. Naše dosavadní bilance je 11 výher, 1 remíza a 1 prohra, skóre jsme stanovili na 50:13 a s 34 body držíme osmibodový náskok na druhou Cerekvici.