Radiměř 1:2 Janov

13.08.2018

Beránek - Pirkl, Vašínka (Prudil), Heger, Šváb (K) - Jirásek (Chroust), Knap, Novotný (Wejda V.) - Wejda M. (Kubíček), Boháček (Hájek), Bureš


Závěrečného zápasu sezóny 2017/2018 jsme se přijeli zúčastnit do Radiměře. Bohužel jsme se ale jen jakoby dostavili pro čárku za docházku, pár místním usedlíkům ukázali, jak že jsme to od minule zvládli vyprat a navonět zpocené dresy, a skoro celých devadesát minut jsme víceméně hledali sami sebe.  

Protože se hlavnímu kouči Tondovi Zvěřinovi tohle utkání překrývalo s jiným programem, jeho roli zastával asistent Jirka Klejch. A ten na lajně asi nezažíval zrovna přívalové vlny radosti z toho, co jeho svěřenci na hřišti předváděli.

Jaké štěstí bylo, že jsme si aspoň dvakrát vzpomněli na svůj um párkrát si dobře nahrát a trefit přesně, jinak tohle odpoledne mohlo klidně skončit blamáží.

Ve 28. minutě otevřel skóre často zaneprázdněný živnostník, neoficiální sponzor Fortuny a jeden ze základních stavebních kamenů Kamenné strany - Míra Wejda. Jeho kumpán z útoku Patrik Bureš mu dal přihrávku do běhu, na což Mirek navázal průstřelem z první. 0:1.

Jinak ale naše hra připomínala spíš špatně složené puzzle. Pořádně jsme si nepřihráli, jakési postupné útoky neměly vizi, z fotbalistů nebyla cítit chuť přidat ještě jeden skvělý zápas na samý konec ročníku. Mám pocit, že nás trochu dohnalo něco na způsob syndromu vyhoření.

Vepředu jsme byli draví jako desetiletý kastrovaný kocour a vzadu jsme snad otevřeli první přivaděč na chystanou D35. Třikrát nebo čtyřikrát šel někdo z Radiměře vstříc Ondrovi Beránkovi, ale buď nás podržel on, nebo dokonce branková konstrukce.

Nicméně i přes veškeré potíže jsme dali druhou branku a soupeři odskočili, čímž jsme, zpětně vzato, utekli hrobníkovi z lopaty. Běžela 75. minuta, když zafungovala souhra mezi Markem Hájkem a Jirkou Kubíčkem.

První jmenovaný si přivlastnil roli nahrávače a druhý střelce zblízka. 0:2.

Vedení o dvě branky se zdálo býti bezpečné, jenže domácí fotbalisté ještě zabojovali. Vlastně okamžitě poté se dobrali k další ložence a tentokrát už se k nám svatí otočili zadní částí těla. V 76. minutě se opět měnil stav, a sice na gólový poměr 1:2.

Opět si dopřát vědomí poněkud větší jistoty, než jakou skýtá hubené vedení o jednu branku, jsme měli nedlouho poté. Vlasta Wejda si dovolil průnik do vápna a obránce ve žlutém ho zastavil způsobem pravidly zapovězeným, takže se kopala penalta.

Míč si na puntík postavil obránce Lukáš Šváb a až do rozběhu ještě nikdo netušil, čeho budeme svědky. Maxa totiž penaltu ukázkově zahodil; poslal ji docela vysoko nad a hlavně hodně daleko za. Chudáci kluci, kteří byli - raději ve dvou - vysláni hledat pohřešovaný balón na sousední zemědělský lán, museli nasbírat pěkných pár klíšťat, než se šťastně vrátili zpátky do areálu.

Lukáš si po zbytek zápasu musel vytrpět to, že při každém jeho kontaktu s míčem na něj jeho vlastní fanoušci bučeli. A to, co na něj volal, tuším, Milan Bielko, snad ani nemůžu publikovat.

I ve zbytku zápasu jsme si koledovali. Nechybělo moc a bylo to dva dva. Naštěstí už se ale stav neměnil a s úlevou jsme si vyslechli závěrečný dvojhvizd rozhodčího. Tak jsme tedy utrpěli výhru, která by už, nebýt tohohle článku, dávno upadla v zapomnění. Tohle se tedy nepovedlo.

Nicméně sezóna jako celek dopadla fantasticky a tu radostnou tečku jsme si přece udělali - na plácku u Rychty po návratu do Janova. Byl krásný letní večer a rozlučka s mottem "Možná přijde i kouzelník... a Dufka", se vydařila.