Rohozná 2:4 Janov

18.09.2016

sestava: Beránek - Zvěřina L., Šváb (K), Jireček, Čapek - Háněl, Knap, Bureš (Kubíček), Ing. arch Jirásko (Kramář) - Boháček, Wejda M.

Po výhře z minulého týdne jsme plným počtem bodů chtěli navázat v Rohozné, kam nás přivedlo další kolo. Povedlo se, i když nemůžeme říct, že to bylo bez nervů. Ale okres je okres a nervy jsou jeho zajímavým kořením.

Velmi se nám povedla pomyslná první třetina zápasu, protože jsme se hecli a cílevědomě to tam prostě nasypali. Hned ve 4. minutě jsme se zaradovali po akci, jejíž hlavním činitelem bylo duo Bureš & Boháček. Patrik rychle přenesl útok do vápna, a i když ještě hned neskóroval, Honza akci poupravil a přihrávkou před takřka zívající svatyni vybídl kolegu z útočné vlny ke vstřelení prvního gólu odpoledne. 0:1.

V 18. minutě se stav utkání měnil podruhé, divácký  aplaus tentokrát oceňoval standardní situaci kopanou nedaleko šestnáctky. Patrik Bureš se rozběhl k míči a téměř milimetrovou střelou přes zeď poslal kulatý objekt s líznutím o tyčku do sítě. Brankář byl bez šance, zato naše šance ke kontrolovanému průběhu zápasu se tímto momentem znatelně zvýšily. 0:2.

Skutečně se nám dařilo být dominantním družstvem, což bylo jistě chvályhodné. Navíc jsme i po druhé vstřelené brance zůstávali hladoví a lačnili po dalším soustu. To přišlo o čtvrthodinku později, když se ve 33. minutě Honzovi Boháčkovi naskytla dobrá příležitost. Pojďme si říct, že hbité zakončení za patou se mu z osté přihrávky na malé vápno povedlo moc elegantně. Gólový účet nabobtnal už na tři kousky a naše výherní akcie se tou dobou dotýkaly stratosféry.

Aniž by to v tuhle chvíli někdo tušil, Honzova branka byla nakonec vítězná. Jaký je to paradox, když si vzpomeneme na to, že na jaře ještě v dresu Rohozné rozhodl zápas u nás.

Tímto skončila pohodlná část střetnutí. Dvě minuty nato se o slovo přihlásili také domácí. Zdánlivě nevinná rozehrávka z vlastní poloviny se po nejisté domluvě v naší obraně proměnila ve smrtící brejk útočné vlny. Minimálně hraniční situace nechala praporek asistenta hlavního rozhodčího klidným (Správně, či nesprávně?), takže přečíslení skončilo prvním domácím uštknutím. 1:3.

Po přestávce se nám však k naší úlevě podařilo najít potřebné sérum. Psala se 57. minuta a Patrik Bureš dokonal špinavý hattrick. Dát tři góly v jednom zápase, to už je kumšt, není-liž pravda?

Co se mohlo zdát jako věc vyřízená, to se v poslední, řekněme, dvacetiminutovce vyvrbilo v dramatickou audiovizuální koncovku. Po jednom z centrů do našeho brankového území se prosadil kdosi z místních, čímž z pohledu hostitele snížil na 2:4. Hra se otevřela a s tím souvisely i vzplanuvší emoce na obou soupeřících lodích. Zejména domácí trenér se kšticí á la Bon Jovi v nejlepších letech měl k dění na hřišti stále co říct. Slovní přestřelky však moc neřešily, a tak se vraťme k fotbalovým šancím. Rohozná nejspíš proto, že ještě cítila šanci na kontaktní branku, nechávala mezery ve své obraně, což ale bylo stejně nebezpečné jako čůrat v Amazonii do řeky. V posledních minutách hry jsme měli dost pěkných, až tutových šancí, které neproměnit obvykle znamená cejch hanby na prsa. No a my je fakt neproměnili. Patrik Háněl ze situace čtyři na jednoho udělal odkop od brány, Honza Boháček loboval přímo do rukavic strachy ztuhlého brankáře, Míra Wejda z centru netrefil ani míč, natož branku a já z rohu vápna trochu zbrkle minul nikým nehlídaný prostor zařízení.

Když arbitr, kterého jsem, na své kolo přísahám, neviděl za celý zápas alespoň klusat, zadul naposled ze středového kruhu do píšťaly, lehce jsme si ulevili a spokojeně odkráčeli do útrob kabin. Tři body jsme si pak naložili do kufru a za soumraku odjeli domů.

Příští kolo odehrajeme v sobotu doma, tak se přijďte juknout. Bude to fajn, po zápase bychom se mohli třeba i zdržet. Přijedou Morašice a my se je pokusíme porazit ve jménu vsi. Fanouškům, kteří přijeli na venkovní zápas, děkujeme za přízeň. Ze stráně byl slyšet i hlas Milana Bielka, tak jen doufám, že nepřijel na kole, ale motorizovaným povozem. Z Rohozné už by to měl pěšky poněkud dál než z Opatova.